Blücherové

Šlechtická rodina Blücherů z Wahlstattu patřila spolu s rodem Lichtenštejnů, Lichnovských či Razumovských k nejvýznamnějším majitelům zdejších statků a vlastníkům nejrozsáhlejších pozemků.

Působiště rodu, o němž máme první zmínky již ze 13. století, bychom před příchodem na Opavsku nalezli zejména v oblastech Meklenburska a Holštýnska. Blücherové od 18. století působili primárně v úřednických službách a v pruské armádě. V ní také dosáhl největšího úspěchu Gebhard Leberecht (1742–1819), kterému byl v souvislosti s porážkou Napoleona v bitvě u Lipska a obsazením Paříže udělen v roce 1814 knížecí titul s predikátem „von Wahlstatt“.  

Obr.1 - Gebhart Leberecht kníže Blücher

Ve Slezsku rod zakotvil v roce 1832 prostřednictvím sňatku jeho vnuka Gebharda Bernharda a Marie Nepomuceny Larisch-Mönnichové, dědičky rozlehlých statků Raduň, Bravantice, Polanka, Jistebník, Studénka a honosného paláce na Panské třídě (dnešní Masarykově) v Opavě. Hlavním sídlem rodiny se stal zámek v Raduni u Opavy, který Blücherové nákladně přestavěli do dnešní podoby a během let dále upravovali.

Přestaveb se dočkaly rovněž zámky ve Studénce, Bravanticích a Polance, naopak jistebnický zámeček byl již na konci 40. let 19. století pro zchátralost zbourán. K rozsáhlým stavebním aktivitám přispěly podnikatelské úspěchy Blücherů, mj. v chovu ovcí na Raduni, důležitou roli hrálo také lesní a zejména rybniční hospodářství v Jistebníku, ve Studénce a v Polance. Na velkostatku se také nacházely mlýny, pily, lihovary, hospodářské dvory, pivovary, cukrovar ve Studénce a cihelna v Bravanticích. Blücherové vlastnili také některé z místních hostinců. Ústřední správa raduňského i bravantického velkostatku se do 70. let 19. století nacházela v Jistebníku, později se přesunula na zámek v Bravanticích.  Zámek v Raduni byl před první světovou válkou značně upraven pro pohodlný celoroční pobyt panstva, bylo zde zavedeno vytápění, elektřina, vodovod, nacházela se zde také koupelna. Od roku 1875 majetek vlastnil nejstarší Gebhardův syn Gebhard III. (* 18. 3. 1836  Raduň - 12. červenec 1916 Krobielowice, dn. Polsko), atašé na pruském vyslanectví ve Vídni, člen pruské panské sněmovny a čestný rytíř řádu maltézských rytířů.

Obr. 2 - Zámek v Raduni

Se svou rodinou pobýval často v Británii, zejména v Londýně a na ostrově Herm, kde také přišly na svět některé z jeho dětí.  Byl třikrát ženatý, naposledy od roku 1895 s Wandou, kněžnou Radziwillovoum (1877–1966), statky po jeho smrti převzal syn z druhého manželství Lothar, jenž za manželku pojal sestru své macechy Louisu Radziwillovou. Poslední majitelé byli již silně provázáni s Anglií, kde také přišli na svět synové Lothara a Louisy Hugo, Alexander a Nicolaus. Pro rodinu představovala v této době Raduň již jen letní sídlo a další zámek v Krobielowicích si Blücherové ponechali k reprezentativním účelům. Lothar zemřel již roku 1928 ve švýcarském sanatoriu Arosa na tuberkulózu plic, hlavou raduňské větve se poté stal Hugo. Během první republiky podlehly rozsáhlé statky pozemkové reformě, z celkové výměry 2 798.87 ha bylo v polovině 30. let rozparcelováno 657 ha 60 a. Zhoršená finanční situace spolu s probíhající hospodářskou krizí měla za následek zastavení některých provozů a prodej rodinou nevyužívaného barokního opavského paláce a také již dlouhodobě pronajímaného zámku ve Studénce, který roku 1936 odkoupila samotná obec.

Vzhledem k probritské orientaci rodiny došlo roku 1939 k uvalení nucené správy na celý velkostatek Raduň-Bravantice. Správcem majetku se stal Kurt, adoptivní syn hraběte Gustava Gebharda Blüchera. Raduňská větev však prožila válečná léta v Anglii, Nicolaus Blücher narukoval do britské armády a jako příslušník RAF padl v roce 1943 během bojů v Africe. Krátce po osvobození byla na statky uvalena národní správa, přesto se podařilo rodině Blücherů vzhledem k jejich anglickému původu a protinacistickému smýšlení dostat majetek na určitou dobu zpět.

Po náhlé smrti Hugo Blüchera počátkem roku 1948 převzal starost o zbylý majetek poslední z trojice žijících bratrů – Alexander, který s vidinou marného boje proti státní moci a s obavami o svou vlastní bezpečnost však opustil Československo spolu se svou matkou již v lednu 1949.

Místa spjatá s rodinou Blücherů:

Zejména to jsou:  veřejnosti přístupný zámek v Raduni, taktéž zámky ve Studénce, v Bravanticích a v Polance nad Odrou.

Zámek v Raduni drželo po roce 1945 několik institucí a jeho prostory sloužily jako byty a kanceláře místního národního výboru, potřebám mateřské a základní školy, zdravotního střediska atd. Roku 1978 bylo však rozhodnuto o celkové obnově budovy a areálu a zpřístupnění veřejnosti, k čemuž došlo roku 1984. Od roku 2002 je budova spravována Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Ostravě. Rodinu Blücherů, mimo zámku se zpřístupněnou sýpkou a oranžerií připomíná v Raduni též starobylý kostel Nejsvětější Trojice. Ten nechala hrabata Blücherové ve druhé polovině 19. století vybavit novým inventářem v novogotickém slohu (mj. se jednalo o kazatelnu a oltáře), pod kostelem se též nachází rodinná hrobka, do níž byl v 12. dubna 1928 pohřben Lothar Blücher. Poblíž hrobky  našel své místo posledního odpočinku také Hubert Blücher, syn Gebharda III. a Wandy Radziwillové (nar. 1902), který zemřel na zápal plic následkem věznění v prvních dnech po osvobození v květnu 1945.

Obr. 3 - Hrob Huberta Blüchera

Opavský palác na dnešní Masarykově třídě byl během první republiky přebudován na Zemědělské muzeum a dnes slouží jako depozitář Slezského zemského muzea. Budovu v nejbližších letech čeká nákladná rekonstrukce, po níž by měl být prostor částečně také zpřístupněn veřejnosti.

Obr.4 - Historická podoba Blücherova paláce v Opavě

V tzv. Novém zámku ve Studénce byla umístěna legionářská obchodní škola, měšťanská škola, nacházely se zde také obecní byty. V současnosti je stavba využívána pro potřeby knihovny, základní umělecké školy a vagonářského muzea, v nedávné době byla obnovena také připomíná legionářské školy, v reprezentativních prostorách se nachází též obřadní síň. Postupně je zde obnovována řada původních historických prvků.

Zámky v Bravanticích jsou za pomoci obce i dobrovolníků postupně opravovány a zpřístupňovány veřejnosti. Zámek v Polance v současnosti chátrá a hrozí jeho zánik.

Literatura:

Kolářová, Eva: Příběh raduňského zámku; Národní památkový ústav, 2015 
Mašek, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti - I. díl (A-M), 2008