Druhá světová válka byla největším a nejničivějším konfliktem moderních dějin. V letech 1939–1945 zasáhla desítky států na několika kontinentech a zásadně proměnila politickou mapu světa. Její příčiny sahají k tvrdým mírovým smlouvám po první světové válce, hospodářské krizi i selhání politiky ústupků vůči agresivním režimům.
Druhá světová válka byla největším a nejničivějším konfliktem v dějinách lidstva. Probíhala v letech 1939 – 1945 (1. září 1939 – 2. září 1945) na území 40 států Evropy, Afriky, Asie a Oceánie, postupně se do ní zapojilo 70 států. Druhá světová válka (na rozdíl od té první, pro niž byl charakteristický zákopový boj) přinesla masové nasazení obrněné pozemní techniky a letectva, což mělo za následek rozsáhlou destrukci území, na němž se válčilo, a tím také obrovské ztráty na životech civilistů.
Podmínky Versailleských smluv změnily zásadním způsobem mapu Evropy. Rozpadly se mnohonárodnostní monarchie – Rakousko-Uhersko, Osmanská říše, carské Rusko a Německé císařství a na jejich území vznikly nové státy.
Německo - mírová smlouva z června 1919 znamenala pro zemi velké územní ztráty:
Dále byla rozpuštěna armáda (zůstala omezená na 100 000 vojáků), Německo přišlo o loďstvo, nesmělo dále vyvíjet a modernizovat zbraně a byly mu vyměřeny tak vysoké reparace, že je země nemohla plnit. Tyto tvrdé podmínky vnímala velká část Němců jako nespravedlivé.
Podepsáním těchto smluv byl položen základ nestability v dalších letech, kdy poražené státy chápaly územní ztráty a válečné reparace jako nespravedlivé, a to zejména v Německu, kde se nespokojenost výrazně zvýšila po francouzsko-belgické okupaci průmyslové oblasti v Porúří. To nahrávalo nacionalistům v čele s Adolfem Hitlerem. A zatímco Velká Británie a Francie napřely své úsilí k tomu, aby se neopakoval válečný konflikt, USA se z evropské politiky stáhly. Složitým vývojem procházelo i bývalé carské Rusko, kde se po říjnové revoluci v roce 1917 dostali k moci bolševici (komunisté) a v lednu 1918 byla vyhlášena Ruská sovětská federativní socialistická republika. Rusko přišlo následkem 1. světové války o přibližně 1 milion km² svého území.
Spory a územní nároky vůči sobě ale uplatňovaly i nově vzniklé státy – např. Polsko usilovalo o území na Těšínsku, Maďarsko na jižním Slovensku.
Další z příčin válečného konfliktu byla velká hospodářská krize, která přišla po krachu burzy v New Yorku 25. října 1929. Základním problémem, který vedl ke vzniku krize, byl převis nabídky nad poptávkou a poskytování levných úvěrů. Krize se z USA přelila do Evropy, kde zasáhla jak průmysl, tak zemědělství. Klesla poptávka po produktech, krachovaly průmyslové podniky i banky, v zemědělství byli nejvíce postiženi drobní rolníci. To vše vedlo k masivnímu nárůstu nezaměstnanosti, jen v Německu bylo lidí bez práce devět milionů. Ve státech, postižených krizí, prudce klesala životní úroveň. Narůstaly protesty proti kapitalistickému systému a rostla radikalizace obyvatelstva. Státy se snažily krizi řešit subvencemi do ekonomiky, ale zejména v Německu, Itálii a Japonsku byly investice směřovány do zbrojního průmyslu. Jednotlivé země se navzájem obviňovaly z vypuknutí krize, vzrůstal nacismus a fašismus, což posléze vedlo k vypuknutí válečného konfliktu.
Západní mocnosti, především Velká Británie a Francie, se snažily za každou cenu zabránit dalšímu válečnému konfliktu. Uplatňovaly proto politiku tzv. appeasementu, tedy politiku ústupků, především vůči Německu, kdy tolerovaly porušování mezinárodních dohod touto zemí. Tato strategie však naopak vedla k posílení Německa, které v roce 1933 opustilo Společnost národů a začalo masivně zbrojit. Na vzestupu byl také fašismus v Itálii, v jejímž čele stál Benito Mussolini. Militarismus byl na vzestupu také v Japonsku, které v roce 1931 napadlo Mandžusko a v roce 1937 japonská armáda vtrhla na území Číny s cílem rozšířit své území. Německo, Itálie a Japonsko porušovaly mezinárodní dohody, ale západní země se zmohly pouze na diplomatické protesty. Politika ústupků vedla nakonec k anšlusu Rakouska (připojení k Německu) 12. března 1938 a k podpisu mnichovské dohody (dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o postoupení pohraničních území Československa Německu) 30. září 1938.
Útoku Německa na Polsko předcházela bezprostředně akce z 31. srpna 1938, kdy příslušníci SS v polských uniformách přepadli vysílačku v Gliwicích (Gleiwitz v Horním Slezsku, v té době součást Německa), aby fingovali povstání slezských Poláků a ospravedlnili vpád německých jednotek do Polska