„Bohu ku cti, bližnímu ku pomoci, vlasti k ochraně“ – tak zní nejčastější krédo českých hasičských sborů, které se v různých obměnách objevuje nejen ve veřejných projevech představitelů hasičstva, ale i v nápisech na budovách či praporech hasičských sborů. Tato formulace vyjadřuje klasickou trojici hasičských hodnot.
Přestože je hasičství dodnes silně spjato s dobrovolnictvím, jeho výkon byl pro všeobecný význam požární ochrany upravován také zákonnými předpisy. Na území habsburské monarchie stanovil každé obci povinnost vykonávat na svém území požární policii zákon č. 18/1862 říšského zákoníku. Na tento celostátní zákon pak zavazovaly řády požární policie, které schvalovaly sněmy jednotlivých zemí. Pro rakouské Slezsko byl požární řád vydán v zemském zákoníku 2. února 1873 pod pořadovým číslem 20 a v dalších letech (1898 a 1916) byl pak upravován. Podle tohoto zákona příslušel výkon požární policie v obci jejímu starostovi, který byl zároveň oprávněn k tomu, aby část svých povinností přenesl na jiné osoby. V každé osadě, která byla tvořena alespoň 100 domovními čísly, se musel starosta všemi možnými způsoby zasadit o to, aby v obci vznikl hasičský sbor. Ten mohl být placený nebo dobrovolný, přičemž byla z pochopitelných důvodů nejčastěji využívána druhá možnost. Obec měla také pomáhat sboru se zaopatřováním hasicích prostředků.
První hasičské sbory na spolkové bázi vznikaly pochopitelně ve městech, např. v roce 1862 v Opavě a 1871 v Těšíně. U vzniku opavského sboru dobrovolných hasičů stáli zdejší činovníci cvičitelského spolku – turnéři, mezi nimi např. tiskař a vydavatel Alfred Trassler. Hasičská zbrojnice v Opavě existovala od r. 1803 ve vnitrobloku mezi Horním náměstím a Popskou ulicí na dnes již zaniklé Radniční ulici. V roce 1862 byla „hasičárna“ přestavěna, o čtvrtstoletí později, v letech 1889–1890, pak byla rozšířena a modernizována.
Postupem času byly ustanoveny další formy podpory dobrovolného hasičství. Od roku 1883 byly také pojišťovny ze zákona povinny odvádět stanovené příspěvky pro hasičské účely a přispívat musely i zemské samosprávy, které pro tento účel vytvářely zvláštní hasičské fondy.
Aby hasiči byli lépe informováni o pokroku v hasicí technice a aby se prohloubila spolupráce mezi jednotlivými sbory, vytvářeli si mimo základní spolky ještě širší organizační strukturu. Spolky se sdružovaly v župy, župy v zemské svazy neboli jednoty a ty spolu tvořily celostátní svaz. Prostřednictvím těchto vyšších organizačních složek se mezi hasičské spolky rozdělovaly finanční příspěvky získané od státu nebo od orgánů zemské samosprávy a dalších subjektů. Tyto vyšší organizační složky hasičstva byly pokládány za jakousi odbornou samosprávu, do jejíž struktury po určité době začalo pronikat národnostní rozdělení.
Skutečnost, že obce svěřovaly hasičským spolkům (respektive jejich velitelům) určitou část svých pravomocí, značně zvyšovala jejich důležitost a zejména v národnostně složitých poměrech Slezska vedla u všech tamějších národností už od 80.–90.let 19. století k boji o ovládnutí této zpočátku národnostně nevyhraněné oblasti s německou dominancí.
Prvním krokem k oddělení českého hasičstva od německého byl vznik dobrovolných českých hasičských sborů, což v praxi znamenalo vytváření spolků fungujících na základě česky formulovaných stanov s českým jednacím a velícím jazykem.
První českojazyčný sbor v rakouském Slezsku založili Rudolf Gudrich a Jan Stanke na podnět právníka Romualda Dubového (1856–1896) spolu s dalšími osobami v Kylešovicích v létě roku 1884. Dále následovaly např. Hlubočec (1884), Mokré Lazce (1886), Budišovice (1888), Stěbořice (1889), Hlavnice (1889), Raduň (1889), Hrabyně (1890) a další. V jiných převážně českých obcích existovaly hasičské sbory již dříve, ale nebyly řízeny na národnostním principu. To byl případ hasičů v Hradci nad Moravici-Podolí, fungujících již od roku 1871 nebo továrního hasičského sboru v Brance, založeného ve stejném roce. Dále např. ve Vávrovicích (1880), v Mikolajicích (1881) a ve Slavkově u Opavy (1884). Speciálním případem byly na Opavsku Kateřinky, kde od roku 1890 působil český a od roku 1906 též německý hasičský sbor.
Zpočátku musely být slezské hasičské spolky, které se deklarovaly jako české (neboli s českým velením), organizovány v německých hasičských organizacích (byl to Österreichisch-schlesischer Feuerwehr-Landesverband, jenž byl součástí celorakouského svazu Österreichischer Feuerwehr-Reichsverband), ale již v roce 1890 si české sbory v soudních okresech Opava, Vítkov, Bílovec a Klimkovice zřídily vlastní župní jednotu, která se přihlásila k Moravské zemské hasičské jednotě (původně Ústřední jednota hasičská pro Moravu a Slezsko). Ve vedení župy působili advokát Romuald Dubový z Opavy, Josef Stypa ze Slavkova a Rudolf Gudrich z Raduně.
V roce 1896 byla zásluhou právníka Romualda Dubového, důlního inženýra Karla Jestřábka a učitele Rudolfa Gudricha ustavena Zemská hasičská jednota slezská (dále též ZHJS). Následujícího roku byla pro české hasiče zřízena i česká podporovací pokladna, neboť ani v této oblasti nedošlo k dohodě s Němci. Bez podporovací pokladny se zemská hasičská jednota neobešla, protože bylo nutné zabezpečit hasiče a jejich rodiny v případě, že se v dobrovolné službě přihodila nějaká nehoda.
Jádrem problému, který vedl k oddělení českého hasičstva od německého, byla skutečnost, že ačkoliv tvořili Češi cca jednu třetinu členstva slezských hasičských sborů, jednací a úřední řečí celozemského rakousko-slezského centrálního svazu byla výhradně němčina. Také v zemské komisi pro udělování podpor z hasičského fondu byli zastoupeni pouze činovníci německých hasičů a Všeobecnou podporovací pokladnu slezskou ovládali taktéž pouze Němci, kteří v mluvčích českých hasičů viděli především „potížisty“ („Crawallmacher“). Proto se čeští hasiči na Opavsku vydali od začátku 90. let 19. století cestou vytváření národnostně vyhraněných paralelních struktur i na zemské úrovni. Zkrátka již nadále nehodlali být vždy „ti druzí“ za protěžovanými Němci.
Zemská hasičská jednota slezská si kladla tři hlavní cíle:
1. Sdružovat české a slovanské (!) hasičské župy ke společné práci a pomoci. (Zde vidíme, jak tehdy stále pro některé hasičské činovníky představovalo problém přihlášení se k české národnosti.)
2. Rozvoj, jednotné utváření, zdokonalování a rozkvět hasičství po stránce odborné, vzdělávací, tělovýchovné, hospodářské, mravní a národní vůbec a dobrovolného hasičstva ve Slezsku zvlášť.
3. Péče o podporu členů dobrovolných sborů hasičských v ZHJS sdružených, kteří ve službě hasičské a samaritské utrpěli úraz nebo následkem toho onemocněli, jakož i péče o jejich rodiny a pozůstalé.
Nejstaršími župami ZHJS byly: Opavská, Hradecká, Hrabyňská a Bílovecká. Zřízení českých hasičských orgánů byly kladeny značné překážky ze strany slezské zemské samosprávy, která měla v rukou zemský hasičský fond, z něhož se přidělovaly podpory hasičským sborům prostřednictvím zemské hasičské organizace. Několik let trvalo, než se českým poslancům ve Slezsku podařilo prosadit, že i ZHJS a její spolky mají nárok na podporu ze zemského hasičského fondu, a ještě déle trvalo (až do ledna 1904), než byl přizván zástupce českých hasičů do rozdělovací komise při Zemském výboru slezském, která o výši podpor rozhodovala. Důležitou úlohu v národním boji o hasičské sbory ve Slezsku měl kylešovický a raduňský učitel a novinář Rudolf Gudrich, zakladatel a dlouholetý starosta ZHJS, jenž stál v jejím čele až do roku 1934. V roce 1908 byl díky svému veřejnému působení zvolen i slezským zemským poslancem za venkovské obce okresu Opava.
Rudolf Gudrich hrál významnou roli také v podporovací pokladně pro české a polské dobrovolné hasičské sbory (v níž ho později vystřídal syn Rudolf Gudrich mladší) a v redakci spolkového tisku, jimž byl od r. 1897 Slezský věstník hasičský. Toto původně odborně hasičské periodikum, založené v době osamostatňování českého hasičstva na německém, postupně nabývalo stále více charakteru politického listu a od října roku 1901 vycházelo pod zkráceným názvem „Slezský věstník“. Po sloučení se zaniknuvším „Opavským týdeníkem“ pak od dubna 1913 do prosince 1919 Gudrich redigoval „Opavský věstník“ s odbornou přílohou „Hasičství“.
Zakládání jazykově českých hasičských spolků mělo klíčový význam pro šíření českého národního uvědomění na opavském venkově, kam těžko pronikaly jiné národnostně české spolky. Národnostně uvědomovací práce českých hasiči byla pro opavský venkov obdobou vlivu tělovýchovného spolku Sokol v městském prostředí.
Národnostní dvojkolejnost v hasičství pokračovala ve Slezsku i v jiných českých zemích také po vzniku samostatného československého státu. Na jedné straně stály české hasičské sbory, nad nimi příslušné hasičské župy (později okresní hasičské jednoty), ještě výše zemské hasičské jednoty a nejvyšším orgánem byl Svaz dobrovolného hasičstva československého, pozdější Svaz československých hasičů. Významnou událostí pro slezské hasiče české národnosti byl Sjezd dobrovolného hasičstva československého, který se konal ve dnech 19. až 21.5.1934 v Opavě. Sjezd se konal na počest „50. výročí trvání dobrovolného hasičstva ve Slezsku“. Výročí se tedy vztahovalo k založení kylešovického dobrovolného sboru v roce 1884. U příležitosti sjezdu byl odhalen pomník zakladateli českého hasičstva v regionu Rudolfu Gudrichovi v Kylešovicích. V období 1918–1938 i nadále vycházelo odborné hasičské periodikum Rady a pokyny Zemské hasičské jednoty slezské (měsíčník, 1922–1928), na nějž navázal Slezský věstník hasičský: Orgán Zemské hasičské jednoty slezské (čtrnáctideník, 1929–1938).
Na druhé straně existovaly v regionu německé hasičské sbory, nad nimi župní svazy („Gauverband“) či okresní svazy („Bezirksverband“) a zemský svaz („Landesverband“). Na Opavsku to byl konkrétně „Německý svaz pro požární ochranu a záchranářství ve Slezsku“ (Deutscher Landesverband für Feuerwehr und Rettungswesen in Schlesien). Nejvyšší hasičskou organizací českých Němců byl „Německý říšský svaz pro požární ochranu a záchranářství v ČSR“ (Deutscher Reichsverband für Feuerwehr und Rettungswesen in der ČSR).
ZHJS byla tvořena za 1. čs. republiky následujícími župami: Bílovecká (původní název Bílovská), Frýdecká, Hrabyňská, Hradecká, Hlučínská, Klimkovická (Klimkovská), Kravařská, Opavská, Orlovská, Podbeskydská, Slezskoostravská, Stěbořická (Stěbořská), Třinecká, Těšínská a Vítkovská. ZHJS sdružovala ve svých řadách nejen české, ale i polské sbory. Polští hasiči totiž kvůli malé početnosti nemohli vytvořit podobnou organizaci jako Němci. Existoval pouze „Związek polskich Straży pożarnych“ na Těšínsku, který však spadal pod ZHJS jako její župa (někdy byl též nazýván „Polská župa“). Župní uspořádání bylo v tomto období postupně nahrazováno okresními hasičskými jednotami zahrnujícími větší území.
Zemská hasičská jednoty slezská po uzavření Mnichovské dohody na začátku října 1938 přerušila svou činnost až do jara 1945. Ještě předtím byli kylešovičtí hasiči jako jediní Češi svědky zkázy vylidněné Opavy před jejím obsazením Rudou armádou.
Aby situace na Opavsku byla ještě komplikovanější, pro české hasiče existovala stále kromě ZHJS ještě tzv. župa moravských enkláv. Moravské enklávy tvořily obce, které státoprávně a samosprávně spadaly na Moravu, ale politickou agendu nad nimi z praktických důvodů vykonávaly slezské správní úřady okresu Opava. Tuto moravskou župu tvořily sbory v těchto sídlech: Mikolajice (1881), Slavkov (1884), Litultovice (1884), Dolní Životice (1885), Suché Lazce (1886), Slatina (1888, okr. Nový Jičín), Uhlířov (1893) a Štáblovice (1896). Župa se i nadále hlásila k Moravské zemské hasičské jednotě.
Gebauer, Josef: Rudolf Gudrich – zakladatel českého hasičstva ve Slezsku. In: Vlastivědné listy Slezska a Severní Moravy, Opava: Matice slezská, roč. 24, 1998, č. 1, s. 28–29.
GUDRICH, Otakar (ed.): Deset let československého Opavska 1918–1928. Opava: vlastním nákladem, 1928, 143 s.
Gudrich, Rudolf: Vznik a vývoj politických stran ve Slezsku 1894–1914. Opava, vlastním nákladem, 1924, 45 s.
Gudrich, Rudolf: Rádce pro české hasičské sbory. Opava 1894, 204 s.
Hájková, Eva: Rudolf Gudrich (Inventář archivního fondu). Opava: Zemský archiv v Opavě, 2006, 18 s.
Hájková, Eva: Zemská hasičská jednota slezská Opava (Inventář archivního fondu). Opava: Zemský archiv v Opavě, 2006, 103 s.
Knapíková, Jaromíra: Rudolf Gudrich: Zakladatel zemské hasičské jednoty ve Slezsku. In : 112 Odborný časopis požární ochrany, integrovaného záchranného systému a ochrany obyvatelstva. Květen 2022, Ročník 21, Praha : MV – generální ředitelství HZS ČR, 2022, 23-25.
LUKŠ, Oldřich –KUBIAS, Ladislav – TACL, Alois: Hasičská vyznamenání Čech, Moravy a Slezska 1869–1951. Hradec Králové: Česká numismatická společnost, 2023, 376 s.
MATEJKO-PETERKA, Ilona – HANIČÁK, Ondřej – JANÁK, Martin. Spolkový život ve Slezsku: spolky ve světle dochovaných památek. Vydání: první Opava: Slezské zemské muzeum, 2016, 171 s.
NITRA, Josef. Pompiéři, požárníci, hasiči: dějiny českého hasičství. Praha: Stanislav Juhaňák – Triton, 2020, 355 s.
Pavelčíková, Nina: Volnočasové aktivity slezských učitelů na přelomu 19. a 20. století (na příkladu Rudolfa Gudricha). In: Opava. Sborník k dějinám města. Opava: Matice slezská, svazek 6, 2008, s. 17–20.
Pavelčíková, Nina: Rudolf Gudrich. Muž, se kterým se doba snažila držet krok. Ostrava: Statutární město Opava ve vydavatelství Montanex, 2007, 87 s.
Slezský věstník hasičský. Zvláštní příloha k sedmdesátinám Rudolfa Gudricha. Opava, 1932.
ŠEFĆÍK, Erich – BITTNER, Eustach: Faleristická sbírka Slezského muzea v Opavě. Opava: Slezské muzeum, 1988, 42 s.
VÝTISK, Josef ml. Příspěvky k dějinám požární ochrany okresu Opava. Praha: Fire Edit, 1995, 197 s.
Vývoj hasičstva českého ve Slezsku za 48 let. Slezský věstník hasičský, roč. 21, 1931, s. 7–8.
Rudolf Gudrich a jeho doba. Scénář, kamera a režie: Václav Hájek, Opava: Jarhead Studio, 2019, délka 32:14