Region Opavska byl v říjnu 1938 anektován nacistickým Německem a začleněn do Říšské župy Sudety, přičemž se Opava stala sídlem jednoho ze tří vládních obvodů. Okupační režim se zaměřil na systematickou germanizaci a potlačení českého kulturního života, což doprovázelo brutální pronásledování židovského obyvatelstva a likvidaci jeho památek. I přes postupné zapojení regionu do válečné mašinérie a využívání nucených prací zde působil aktivní český odboj, dokud oblast v květnu 1945 neosvobodily jednotky Rudé armády.
Před druhou světovou v tehdejších okresech Opava a Bílovec žili převážně Češi. Německé obyvatelstvo se soustředilo především do měst, další Němci žili v západní části regionu v obcích přiléhajících ke Krnovsku nebo v kopcovitých oblastech podél toku Moravice. V samotné Opavě Němci tvořili zhruba dvě třetiny z přibližně 60 tisíc předválečných obyvatel. Řada lidí žila ve smíšených česko-německých manželství, v mnoha rodinách se hovořilo oběma jazyky (viz kapitolu „Čech, nebo Němec“). V průběhu 30. let 20. století se stále více Němců přiklánělo k Sudetoněmecké straně, vedené Konradem Henleinem. Ta sice navenek žádala autonomii Němců v rámci Československa, její vedení ale ve skutečnosti spolupracovalo s nacistickými předáky v Berlíně na úplném odtržení pohraničí.
K tomu nakonec došlo na základě Mnichovské dohody z 29. září 1938, podepsané zástupci Německa, Itálie, Francie a Velké Británie. Na jejím základě měla republika přenechat Německu okresy s nadpoloviční většinou německojazyčného obyvatelstva. V rozporu s tímto ustanovením ale nacisté záhy vznesli nárok na tzv. páté pásmo záboru. K 5. říjnu 1938 oznámili, že chtějí anektovat také okresy Opava a Bílovec. Důvodem byla snaha ovládnout bez boje linii čs. pohraničního opevnění v tomto prostoru a získat přístup k okraji ostravské průmyslové oblasti, kterou Německo hodlalo v budoucnu také zabrat. Československá vláda s vědomím, že v případě války s Německem nemůže spoléhat na zahraniční podporu, proti obsazení 5. pásma neprotestovala. Od 8. října tak začaly do regionu přicházet německé vojenské jednotky. K legitimizaci okupace pak posloužily doplňující volby do Říšského sněmu, konané 4. prosince 1938, v nichž bylo možno hlasovat pouze pro nebo proti jednotné kandidátce nacistické strany. Navzdory zastrašování ze strany okupantů část českého obyvatelstva volby sabotovala manifestačními akcemi.
Obr. 1 - Jednotná kandidátka NSDAP pro doplňující volby do Říšského sněmu v prosinci 1938
Oblast se následně stala součástí Říšské župy Sudety. Ta se členila do tří vládních obvodů, z nichž jeden měl centrum v Opavě. V čele obvodu stál vládní prezident, jednotlivé okresy spravovaly úřady tzv. landrátů. Vládnímu obvodu Opava Němci také říkali Východní Sudety. V uvedené oblasti v roce 1939 žilo přes 163 tisíc Čechů, kromě Opavska a Bílovecka také na Zábřežsku. Oproti území Protektorátu Čechy a Morava zde byl spolkový a kulturní život českého obyvatelstva ještě více omezen. Zanikly všechny české strany a spolky, ze škol byly vyřazeny české knihy. Vyučovat na základních se mělo jen německy, ale kvůli protestům obyvatel a také proto, že řada žáků němčinu vůbec neovládala, úřady nakonec povolily výuku v češtině, ovšem podle německých osnov. Střední školy byly čistě německé. V počátcích okupace v celém vládním obvodu vycházely jediné české noviny, nazvané Věstník české menšiny. I ty ale byly v roce 1940 zakázány.
Do řady obcí byli dosazováni němečtí starostové často z řad sudetských Němců loajálních režimu. Například v Milostovicích tuto funkci vykonával veterán protičeskoslovenského henleinovského povstání ze září 1938 Karl Lux. I další úřady byly, oproti území protektorátu, obsazovány výhradně Němci.
Okupační režim se snažil odstranit z veřejného prostoru připomínky první Československé republiky. Musely zmizet státní znaky a české názvy úřadů, ulic či náměstí, stejně jako sochy a pamětní desky osobností českého veřejného života nebo připomínky čs. legií z první světové války. Někteří nacisté začali již na podzim 1938 iniciativně demolovat české pomníky a památníky padlých z první světové války, proti tomu ale vládní prezident Friedrich Zippelius rázně zakročil. Podle jeho názoru bourání pomníků „nebylo hodno kulturního národa“. I přesto koncem roku 1938 skupina vandalů zničila Památník odboje slezského lidu na Ostré hůrce u Chabičova. Německá policie demolici vyšetřovala, ale záhy případ odložila.
V ještě horším postavení, než české obyvatelstvo se ocitli místní Židé. Řada z nich již po podpisu Mnichovské dohody raději odešla do československého vnitrozemí či do zahraničí. Ti, kteří zůstali, ztratili občanská práva a většinu majetku. V noci z 9. na 10. listopadu 1938 na celém území Říše, tedy včetně okupovaného pohraničí, proběhla série protižidovských pogromů, známých jako Křišťálová noc. Záminkou se stal atentát židovského mladíka na německého diplomata Ernsta vom Ratha ve Francii. Vlna násilností vyústila mimo jiné ve vypálení opavské synagogy.
Od podzimu 1941 probíhaly z českých zemí systematické vyhlazovací transporty židovského obyvatelstva, jimž padla za oběť i řada osob pocházejících z Opavska. Další oběti nezachránila ani emigrace do zemí, jež Německo později rovněž okupovalo. Kupříkladu syn známého opavského podnikatele Robert Weinstein byl zatčen v Norsku a následně zahynul v koncentračním táboře. Poslední židovští obyvatelé Vládního obvodu Opava byli hromadně deportováni v únoru 1943. Unikátní je případ bratrů Hanse a Gerda Feigeových z Vítkova, kteří se v roce 1939 dostali do Londýna s transportem zorganizovaným britským obchodníkem Nicholasem Wintonem. Jejich rodiče během holocaustu zahynuli na neznámém místě.
Z ekonomického hlediska Opavsko pro nacisty nepředstavovalo příliš významnou oblast. Šlo o převážně zemědělský region. Hospodářskou politiku na venkově koordinoval úřad okresního zemědělského vedoucího, jímž byl Karl Meissner z Vávrovic. Ten úzce spolupracoval s Osídlovacím úřadem ve Fulneku. Ačkoliv nacisté nepřikročili k plošnému vyhnání Čechů ze sudetské župy, snažili se region postupně germanizovat. K tomu sloužilo usazování tzv. rolnických přesídlenců, tedy německých statkářů přicházejících z Haliče nebo Bukoviny. Dalším nástrojem se stalo vyvlastňování majetku českých rolníků, k němuž docházelo zejména v případě osob obviněných z neloajality k režimu.
Kromě zemědělství a přidružené potravinářské výroby řada občanů Opavska nacházela obživu v dolech a hutích v Ostravě. Ta byla od března 1939 součástí protektorátu. Přes hranici se mohlo cestovat pouze na propustku. Muži z Opavska, docházející za prací na protektorátní území, čelili bedlivému dohledu. Přesto někteří pašovali potraviny či české knihy.
Cesty za prací do Ostravy zároveň sloužily jako vhodná příležitost pro navázání kontaktů s tamním odbojem. Na Opavsku již v závěru roku 1938 vznikla ilegální skupiny Obrana Slezska, vedená Ladislavem Klimešem složená především z rolníků, kteří se po demobilizaci vrátili z armády. Organizace spolupracovala s vojenským odbojem na Ostravsku. Ačkoliv většinu členů Obrany Slezska již během léta a podzimu 1943 pozatýkalo gestapo, později na ni navázaly další skupiny.
Obr. Záznam o uvalení vyšetřovací vazby na člena Obrany Slezska Antonína Kružberského
Od jara 1943, kdy německá armáda na západní i východní frontě přešla do defenzivy, docházelo k militarizaci ekonomiky i veřejného života. V důsledku sílícího spojeneckého bombardování německých měst se do Sudet přesouvala část válečné výroby. S vyhlášením tzv. totální války se omezovala činnost kulturních a volnočasových zařízení, jejichž personál musel nastoupit do práce ve strategických odvětvích. Charakteristický je případ učitele tance Eduarda Hurnika, který získal novou práci jako tlumočník gestapa. Hospodářství stále více záviselo na nucených pracovních silách, k nimž vedle nuceně nasazených občanů okupovaných zemí patřili také váleční zajatci. Již na podzim 1939 ve Skrochovicích vznikl tábor pro Poláky, později byli na Opavsku nasazeni také britští či sovětští zajatci.
Navzdory stále méně příznivému vývoji války pro Německo zůstával region Opavska až do ledna 1945 celkem poklidnou týlovou oblastí. Až v zimních měsících posledního válečného roku zde začaly opevňovací práce, zároveň přes oblast procházely evakuační transporty vězňů a válečných zajatců, stejně jako kolony německých uprchlíků z Horního Slezska. Na přelomu dubna a května 1945 oblast ovládla Rudá armáda s pomocí československých jednotek.
