Opava centrem kultury

V počátcích 19. století byla Opava stále centrem Rakouského Slezska, a to jak politicky a administrativně, tak kulturně. Byť se tu nenacházelo sídlo země, přeložené za Josefa II. do Brna, ale níže situovaný krajský úřad v čele s hejtmanem. Procházela změnami, bouralo se opevnění a rozvíjelo nové zázemí pro obyvatele, mj. park (dnešní Městské sady) na okraji zástavby v blízkosti řeky Opavy. V roce 1803 žilo v Opavě 9748 obyvatel včetně s ohledem na blízkost státní hranice nezbytné vojenské posádky. Ve vztahu k jiným lokalitám země Moravskoslezské byla větší pouze Jihlava, Brno a Olomouc. Uvnitř hradeb, které v brzké době čekalo stržení, žilo ve středu Opavy především německy mluvící obyvatelstvo – na předměstích Hradeckém, Jaktařském a Kateřinském převládal smíšený dialekt češtiny a polštiny takzvaná vasrpolština.

Osobou, kolem které se všechny aktivity v Opavě soustředily byl dlouholetý purkmistr Johann Josef Schössler (1761-1834). Počátkem 19. století vál městem duch osvícenských změn, které nepřímo umožnily společenské změny prosazované císařským dvorem. Se zrušením některých církevních řádů byla přerušena tradice divadelních her s náboženským podtextem. Na druhé straně po zrušení městského hřbitova z hygienických důvodů u farního kostela za Horním náměstím se v centru uvolnilo místo pro vybudování nové kulturní instituce – městského divadla.

Fotografie strohé tvářnosti městského divadla v Opavě před první přestavbou.
Datována rokem 1880 viz též kniha Proměny. Opava v obrazech a fotografiích. Opava 2014, s. 125.

Základní kámen městského divadla v Opavě byl položen prvního května 1804. Provoz v něm byl zahájen v říjnu1805. Výstavba klasicistní novostavby divadla byla přitom městem plánovaná už v roce 1801, kdy se začalo jednat s vídeňským architektem Josefem Dewezem (1750-1806). Stavitelem byl Opavan Josef Unsing. Vstupovalo se hlavním průčelím z Horního náměstí, ale boční vchody byly také od kostela P. Marie a z Kolářské ulice. Dewez Opavě navrhl dvoupatrový divadelní sál s dřevěnými lóžemi. Komfort kulturního svatostánku počátkem 19. století byl sice jiný než dnes, ale přesto bychom zde nalezli výmalbu, oponu a kulisy. Výzdobu interiérů navrhl významný malíř-dekoratér vídeňského dvorního divadla a Stavovského divadla v Praze Ital Lorenzo Sacchetti (1759-1836). S divadlem byl také v Opavě spojen provoz společenského kasina, konání redut, plesů a kavárna.

Město se na jistou dobu kvůli svému divadlu zadlužilo. Divadelní produkce měly na Horním náměstí delší historii, přibližně od poloviny 18. století sál s hledištěm totiž Opavané navštěvovali v budově protější Hlásky. Pestrost zdejšího repertoáru zajišťovala produkce najímaných divadelních společností, kde mj. hostoval český divadelník Václav Thám. Obě divadla přitom mohla čerpat ze starší tradice veřejných představení latinského jezuitského gymnázia na Dolním náměstí. Nesmíme také zapomenout odkázat na exkluzivní produkci divadelníků v místních barokních šlechtických palácích (jmenujme alespoň palác zemského úředníka Ignáce Dominika hraběte Chorinského (1729-1792) dnes spíše známý jako Blücherův) a Opavě blízkých zámcích (Hradec nad Moravicí). Opavské městské divadlo především vycházelo z vídeňského vzoru. Provozovala se v něm na dobré úrovni opera (v počátcích divadla Mozartova Kouzelná flétna), operety a populární činoherní frašky. Mnohé napoví názvy zde provedených konverzačních veseloher – Veselá komorná, Z Turecka šťastně zachráněná křesťanská otrokyně, Indián v Anglii. Ale místo na opavském jevišti také nalezli klasikové – Shakespeare, Schiller a Johann Nepomuk Nestroy, jehož otec přišel do Vídně z Komárova na Opavsku.

Mimo budovu divadla se nadále koncertovalo ve šlechtických salonech (opavský měšťan Mořic hrabě Lichnovský se přímo zasloužil o postavení novostavby městského divadla), v sále minoritského kláštera a v hostinci U Zlatého páva. V souvislosti s mecenátem Lichnovských se v Opavě v roce 1811 epizodicky vyskytl skladatel Beethoven, aby byl účasten provedení své Mše C dur v kostele Svatého Ducha. Hrát na hudební nástroj tehdy patřilo k dobrému tónu nejen šlechtické ale leckteré měšťanské domácnosti. Hudba byla v Opavě všudypřítomná – doprovázela mnohé veřejné události v městském parku, prezentaci přítomných vojenských útvarů.       

Grafický portrét člena přípravného výboru městského divadla v Opavě
Mořice hraběte Lichnovského, mladšího bratra majitele hradeckého zámku. 
Do evropského kulturního kontextu vstoupil mecenátem skladatelů
L. van Beethovena a F. Chopina.

Rozpor exkluzivity a lidové dostupnosti rovněž v Opavě doprovázel existenci velmi úspěšného knižního nakladatelství Josefa Jiřího Trasslera (1759-1816) na konci Panské ulice (v současnosti Masarykova třída). Neboť vedle encyklopedických projektů (Darwinova předchůdce, francouzského přírodovědce Buffona) a titulů filozofických a historických na dobírku abonentům zprostředkovávajícím aktuální vědecké poznatky se u Trasslera nevyhýbali tisku herních karet a produkci levných náboženských brožurek. Realizovali také rentabilní zakázky místních úřadů. Jisté je, že existence dlouhodobě prosperujícího knižního nakladatelství byla v Opavě podmíněna dostatkem solventních zájemců o literaturu, a Trassler jich zde nalezl několik tisíc. Kromě tiskárny (zakoupené v roce1780) v Opavě také provozoval knihkupectví a od roku 1811 vydával noviny Troppauer Zeitung. Do poloviny století na odkaz J. J. Trasslera úspěšně navázali synové Jan Baptista a Adolf, přičemž na Opavu se soustředil mladší Adolf (1793/4-1859). Opavská tiskárna pomyslně přesáhla hranice Slezska – Trassler své podnikání rozšířil na Moravu (Brno, Jihlava) i do Rakouské Haliče (Krakov). Trasslerovy publikace vydané v Opavě jsou v současnosti vyhledávány a poptávány milovníky starých tisků.

Fotografie areálu někdejší Trasslerovy tiskárny v ústí Panské (Masarykovy) ulice
do městského parku v Opavě v roce 1896. Tehdy ji provozovala fa Adolfa Drechslera.
V současnosti se zde nachází specializované papírnictví a restaurace U Tiskárny. 
Publikována v knize Stará Opava – Alt Troppau. Opava 1994, s. 159.

Kolorovaný frontispis uvozující titulní list druhého svazku Buffonovy encyklopedie přírody
představující život v biblickém ráji. Vydán v Opavě J. J. Trasslerem r. 1785.
Uložen ve fondu Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AH IX 2.

Kultivovaní návštěvníci divadla, milovníci knih také stáli u zrodu myšlenky nejstaršího muzea v českých zemích. Opava v tomto ohledu předstihla Brno, i Prahu. Naše muzeum bylo založeno při renomovaném gymnáziu, jež po zestátnění působilo v severním křídle zrušeného jezuitského kláštera na Dolním náměstí. Zasloužili se o něj jako zakladatelé, sběratelé a správci – profesor přírodních věd opavského gymnázia Faustin Ens (1782-1858) a penzionovaný důstojník Franz Mückusch von Buchberg (1749-1837). Za den vzniku nejstaršího muzea dnešního Česka se povazuje 1. květen roku 1814. Zakladatelé především usilovali o shromáždění přírodnin, v druhém plánu také lidských výtvorů a historických artefaktů. Měly charakterizovat slezský díl moravskoslezské gubernie a zároveň prakticky posloužit výuce studentů opavského státního gymnázia. Některé z nich se přes historické peripetie (i politováníhodné přehmaty pozdějších kurátorů) dochovaly do současnosti a uchovává je Slezské zemské muzeum v Opavě. Takto byl mj. identifikován herbář významného botanika Opavska, Krnovska a Jesenicka Franze rytíře Mückusche z Buchberg čítající 100 položek s původními Mückuschovými sběry a popisky. Vzedmutou vlnu popularity a zpětně hmotné podpory muzeum docílilo za a po konání Opavského kongresu evropských politiků a diplomatů na podzim roku 1820. Opavští měšťané i slezská šlechta vnímali potenciál muzea jako prostředek povznesení prestiže města i samotné země. Až do konce II. světové války takzvané gymnaziální muzeum (jako přírodovědné oddělení říšského župního muzea) setrvávalo v zemském domě na Dolním náměstí. Na rozdíl od gymnaziální knihovny přestěhované do minoritského kláštera. Bohužel jak muzeum, tak knihovnu ničivě postihly události jara 1945.

Jaromíra Knapíková, Zemský archiv v Opavě

Fotografie severního křídla budovy dnešního Zemského archivu v Opavě,
kde bylo v druhém desetiletí 19. století založeno nejstarší muzeum Česka.
Vchod do muzea byl zleva, z průjezdu do dvora rozsáhlého areálu.
Na tuto skutečnost upomíná pamětní deska, umístěná Slezským muzeem
při výročí tohoto kulturního počinu v roce 1964. (Foto autorky)

Literatura:
ZBAVITEL, Miloš – BOŽENEK, Karel a kol.: Divadlo v Opavě/ Theater in Troppau 1805-2005. Opava 2005.
MYŠKA, Milan: Opava v době založení muzea. Katalog výstavy. Opava 1989.
MYŠKA, Milan: Faustin Ens. Životní příběh slezského intelektuála doby předbřeznové. Opava-Ostrava 2003.
Časopis Slezského zemského muzea – vědy historické, ročník 63/2014, č. 1.

Slovníkové odkazy:
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=6617
https://slovnik.ceskyhudebnislovnik.cz/component/mdictionary/?task=record.record_print&tmpl=component&id=130
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lorenzo_Sacchetti
https://www.encyklopedieknihy.cz/index.php/Josef_Ji%C5%99%C3%AD_Trassler
https://typografie.mapy.mzk.cz/tiskari/40