Vývoj města Opavy na přelomu 18. a 19. století významně ovlivnil rodák z Rýmařova a osvícený pukrmistr Johann Josef Kašpar Schössler. V době napoleonských válek prokázal organizační schopnosti při správě města i zvládání krizí. Zasloužil se o vznik městských parků, odstranění hradeb a rozvoj veřejných institucí. Podpořil založení opavského muzea i výstavbu divadla. Schösslerův odkaz žije především v dochovaných pamětech a portrétu mezi purkmistry města.
Proměnu Opavy ze středověkého města v moderní sídlo lze přičíst zejména opatřením provedeným za purkmistrovského působení Johanna Josefa Schösslera (1761–1834). Usiloval dát Opavě kromě podmínek k dalšímu rozvoji též moderní dobročinné a vzdělávací instituce.
Johann Josef Kašpar Schössler byl rodákem z Rýmařova a do Opavy se přiženil sňatkem s dcerou místního knoflíkáře Stockerta Teklou. Vedení Opavy se ujal v době napoleonských válek jako městský syndik (zplnomocněný zástupce) v roce 1796 v době nemoci purkmistra Georga Josefa Oehlera a o rok později byl zvolen starostou. Schössler byl smýšlením osvícenec, který údajně na počest císaře Josefa II. uváděl své jméno tak, aby jeho křestní jméno Josef bylo na prvním místě. Kromě němčiny ovládal francouzštinu a italštinu, rozuměl i češtině. Purkmistr Schössler se ujal se úřadu v době napoleonských válek a osvědčil se spolu se svými spolupracovníky organizačními schopnostmi za pobytů rakouských a spojeneckých (zejména ruských) vojsk ve městě. Později Schössler své zkušeností zúročil také při velké povodni v roce 1813 a při zajišťování zázemí pro tzv. Opavský kongres velmocí v posledních měsících roku 1820.
Schöslerovou důležitou zásluhou bylo také prosazení zřízení parků v místech hradeb a hradebních příkopů. Zbourání hradeb bylo jednou z podmínek novodobého rozvoje města poté, co v roce 1779 císař Josef II. rezignoval na záměr vytvořit z Opavy pevnostní město. Na místě středověkého opevnění bylo možno po celé 19. století budovat parky a stavět školní či vojenské objekty nebo průmyslové areály. Již v roce 1797, tedy v době Schösslerova nástupu do úřadu purkmistra byla realizována promenáda, tzv. Alej přátelství kolem hradebního okruhu od opavského zámku k Hradecké bráně. Stromořadí, které bylo vysázeno spolu se zbudováním promenádní komunikace, doplnilo první opavský veřejný park – zahradu Casino na Ratibořském předměstí z počátku 90. let 18. století.
Ze Schösslerovy iniciativy byly současně založeny sady v sousedství opavské městské střelnice, která byla postavená v roce 1783. Spolu se zahájením výsadby okrasných stromů byl roku 1798 v parku zřízen kruhový templ a v roce 1808 sem byla přenesena alegorická socha „Jitra“, jejíž kopie je součástí výzdoby parku dodnes. Později k ní přibyly i sochy boha Neptuna a bohyně Ceres z kašen na opavském Dolním a Horním náměstí.
V posledních letech 18. století byl položen základ sadů Císaře Josefa (dnešní sady Svobody), kde byl na tzv. Ptačím vrchu, upravené části dělostřeleckého opevnění, tzv. Luttermanovy šance, roku 1897 zřízen hudební pavilon kruhového půdorysu. Další sady obklopující historické jádro města byly postupně budovány v průběhu celého 19. století. Například Heiderichovy sady (dnes Dvořákovy sady) byly vyprojektovány 1850 a od roku 1855 započala jejich výsadba. Schillerovy sady (dnešní Smetanovy sady) nabyly parkového vzhledu až kolem roku 1872 v souvislosti s instalací sochy básníka Friedricha Schillera. Sady U muzea pak byly dotvořeny v souvislosti se zbouráním opavského zámku a výstavbou výstavní budovy dnešního Slezského zemského muzea v první polovině 90. let 19. století.
Prvořadým úkolem při demolici opevnění města bylo postupné snesení městských bran a navazujících opevnění, které bylo realizováno v letech 1820–1836. Jako první byla v Schösslerově purkmistrovské éře zbořena roku 1821 Jaktařská brána. Následovala Hradecká brána v letech 1826–1829 a jako poslední se v roce 1836 se dočkal plošné asanace branský systém Ratibořské brány. V prostoru před bývalými branami pak vyrostla nová náměstí. Před Jaktařskou bránou dnešní náměstí Republiky (původně Senný trh, posléze náměstí Františka Josefa), jižně od Hradecké brány Náměstí Svobody (dříve Dřevní trh, později Beethovenovo nám.) a od Ratibořské brány směrem do Kateřinek Náměstí Osvoboditelů (dříve Senný trh).
Prostor nedaleko bývalé Jaktařské brány poblíž náhonu a na místě bývalého židovského hřbitova byl následně využit k výstavbě nového pivovaru, kam byla soustředěna výroba městské právovárečné společnosti. Základní kámen výrobního areálu byl položen 11. srpna 1824 a rok později pivovar zahájil provoz.
Jednou ze staveb nacházejících se u rušeného městského opevnění byl i bývalý františkánský klášter u Hradecké brány, který byl proměněn ve všeobecnou nemocnici – tzv. Heiderichův institut. Ke schválení jeho statut došlo ve Vídni 20. listopadu 1804. Nemocnice byla budována v letech 1798–1805, kdy byla v prosinci po bitvě u Slavkova proměněna ve vojenský lazaret a zpustošena ubytovanými vojáky. Její zakladatel, lékař Leopold Heiderich (1755–1805), zemřel ještě téhož roku na nákazu tyfem. Znovu zprovozněna byla 12. září 1807 a spravovali ji společně zástupci města a představitelé zemské samosprávy. Již od počátku disponovala oddělením pro duševně choré pacienty a byla určena všem obyvatelům země slezské.
Kulturní život opavských měšťanů na počátku 19. století zajišťovaly nově založené instituce, divadlo a muzeum. Výstavba divadelní budovy započala již v roce 1804 v místě někdejší městské strážnice, stávající v sousedství zaniklé hřbitovní kaple sv. Michaela a farního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Stalo se tak poté, co nebyla schválena výstavba divadelního sálu v budově Hlásky podle plánové dokumentace z roku 1803. První představení se v nové budově na západní straně Horního náměstí odehrálo 1. října 1805, samotná stavba byla dokončena až v roce 1807.
Datum 1. květen 1814 se tradičně považuje za den vzniku opavského gymnazijního muzea, umístěného v objektu bývalé opavské jezuitské koleje v křídle obráceném k Dolnímu náměstí. Opavské gymnazijní muzeum své prvenství v českých zemích odvozuje od neformálního zahájení své činnosti skupinou opavských intelektuálů v květnu 1814, jak jej popsal jeden z jeho zakladatelů, středoškolský profesor Faustin Ens (1782–1858). Mezi zakladatele muzea je počítán kromě F. Ense a penzionovaného důstojníka Franze Mückusche von Buchberg (1749–1837) i purkmistr Schössler. Díky jeho podpoře a porozumění opavských krajských hejtmanů, zejména bratra F. Mückusche Ernsta, vzniklo muzeum při opavském státním gymnáziu.
Motivací zakladatelů byla jednak snaha zkvalitnit výuku názornými příklady lidských výtvorů a přírodnin, ale též reprezentovat zemi – tehdejší slezskou část moravskoslezské gubernie. Považujeme-li však za počátek instituce datum nějakého dokumentu, zjistíme, že tzv. Instrument ke zřízení Opavského gymnazijního muzea je datován až rokem 1819. Proces vzniku opavského gymnazijního muzea trval několik let a napomohla mu nepochybně i přízeň rakouského císaře Františka I., který jej dvakrát navštívil za svých pobytů v Opavě v letech 1817 a 1820. Pro muzeum Schössler zkonstruoval spolu se svým přítelem, hodinářem Václavem (Wenzelem) Spurným, model sluneční soustavy, nazývaný telurium.
Schössler zůstal připomenut v opavském veřejném prostoru na několika místech, všechna však postupně zanikla, stejně jako jeho dům na Hrnčířské ulici. S jeho osobou se pojil dřevěný antikizující templ v sadech Svobody, který byl v průhledu dnešní Masarykovy třídy vystavěn roku 1834 (dnes je zde fontána s alegorickou plastikou “Nové Opavy“ sochaře Vincence Havla). Schösslerovo jméno neslo též dnes již neexistující náměstí v prostoru nynější Praskovy ulice a památný obelisk v městském parku z roku 1807. Ten byl roku 1898 obnoven a existoval zde ještě před druhou světovou válkou. Jedinou dochovanou památkou na Schösslerovu osobnost je jeho zpodobnění z portrétní galerie opavských purkmistrů, pro niž jej namaloval Rudolf Templer na základě grafického listu Ferdinanda Galkeho. Další portréty, uvozené Schösslerovou podobiznou, zdobí v současnosti kancelář opavského primátora.
V archivních fondech se zachovaly též Schösslerem vlastnoručně psané „Paměti města Opavy“ pro léta 1780–1833 nebo jím vedená kniha zápisů ze zasedání správní rady Heiderichovy všeobecné nemocnice pro období jejího budování v letech 1797–1808. Schössler je také považován za spoluautora nebo alespoň inspirátora dokumentů, uložených v roce 1822 do makovice opavské Hlásky, které rekapitulovaly vývoj města i regionu kriticky se vyjadřovaly k panujícím politickým poměrům.
Jiří Šíl, Zemský archiv v Opavě
Literatura:
ENS, Faustin: Geschichte der Stadt Troppau, Mit einem Anhange: Die Entstehung und den gegenwärtigen Bestand des vaterländisches Museums. Wien 1835.
GEBAUER, Josef: Johann Josef Schössler. In: Kolektiv autorů, Purkmistři města Opavy, Opava 2001, s. 30–32.
KUBAČKA, Milan: Významné parky Opavska. Opava 2006.
Myška, Milan: Opava v době založení muzea, Opava 1989.
KREUZINGER, Erasmus: Chronik der alten und neuern Zeit Troppau's, oder, Troppau und seine Werkwürdigseiten, Opava: 1862. (česky KREUZINGER, Erasmus: Opavská kronika staré a nové doby aneb Opava a její pozoruhodnosti. Opava: Magistrát města, 2002, 154 s. Z německého originálu přeložil Vilém Plaček.)
