Opavský kongres

Jak se provinční město s přibližně deseti tisíci obyvatel stalo na podzim roku 1820  místem konání kongresu o několika stovkách účastníků a hostů? Na tzv. Opavský kongres je možno nahlížet z mezinárodně politické a lokálně historické roviny, přičemž místní obyvatele vždy spíše zajímala druhá jmenovaná. V první čtvrtině 19. století na českém území hostily diplomatická jednání též Teplice, Karlovy Vary či Mnichovo Hradiště. Opavský kongres je však množstvím zástupců evropských mocností a dvouměsíční délkou trvání považován za nejvýznamnější.

V roce 1820 od ukončení série napoleonských válek uplynulo již pět let, přesto v Evropě bujela revoluční hnutí, která se neomezenou vládu svých panovníků pokoušela proměnit ve vládu svázanou ústavou a vůlí lidu. Představitelé tří kontinentálních velmocí – Rakouska, Ruska a Pruska – se snažili výsledky těchto revolucí potlačit a zamezit jejich šíření. K tomuto politickému spojenectví, nazývaném Svatou aliancí a zachovávajícímu systém vytvořený Vídeňským kongresem v letech 1814–1815, přistoupila v roce 1818 Francie. Po vypuknutí revoluce v jihoitalském Neapolsku (tzv. Království obojí Sicílie) v červenci 1820 svolal rakouský ministr zahraničí Klemens Metternich kongres velmocí, doplněný, kromě čtyř výše jmenovaných, i pátým vítězem napoleonských válek – Velkou Británií.

Anonymní portréty rakouského císaře Františka I. a císařovny Karoliny Augusty věnované slezským stavům v roce 1823 v upomínku na pobyt na Opavském kongresu v roce 1820 (Slezské zemské muzeum). Zdroj: SZM, UHP, inv. č. U 1009 A, U 1011 A

Jako místo konání bylo vybráno rakouské provinční město ležící na tehdejším pomezí tří států tvořících jádro Svaté aliance. Rozhodujícím momentem pro umístění setkání v Opavě snad byla skutečnost, že v době svolání kongresu to měli evropští panovníci a jejich doprovod do Opavy přibližně stejně daleko. Pruský král Fridrich Vilém III. (1770–1840) to měl z Berlína do Opavy cca 500 km, ruský car Alexandr I. (1777–1825) z Varšavy, kde právě pobýval na polském sněmu, přibližně 400 km a hostitel, rakouský císař František I. zhruba 300 km z Vídně.

Opavanům byla na odiv okázale stavěna především jednota tří panovníků Rakouska, Ruska a Pruska, které v Opavě doprovázeli i členové jejich rodin. Panovnické dvory dodávaly této společenské události potřebný lesk a prestiž, zároveň však byla pozornost obyvatelstva cíleně směřována k těmto v dnešním slova smyslu celebritám. O obsahu jednání se obyvatelé města oficiálně dozvěděli až po skončení kongresu.

Poloha a velikost Opavy slibovaly klid na diplomatická jednání v menším sídle, pod ochranou armády a policie. Největším nepřítelem kongresových návštěvníků Opavy tak byla nuda, zaháněná bankety, korzováním, divadlem či hudbou. Do města se během pár týdnů sjelo postupně 400–600 účastníků kongresu, k nimž přibyl více než dvojnásobek osob tvořících jejich doprovod a servis. Většina návštěvníků byla ubytována v palácích a domech na dnešní Masarykově ulici, popř. v blízkosti obou opavských náměstí. Hlavní jednání, jichž se nejaktivněji účastnila rakouská a ruská delegace, proběhla od 20. října do 19. listopadu 1820, kdy byl zástupci Rakouska, Ruska a Pruska podepsán tzv. Předběžný protokol. Pak už se více než měsíc do Vánoc pouze čekalo na odpověď neapolského krále Ferdinanda I. na ujednání z půlky listopadu a na připojené pozvání rakouským císařem do slovinské Lublaně. Tam, již blíže k ohnisku revoluce, pokračovalo od konce ledna 1821 diplomatické řešení jihoitalské záležitosti a vedlo nakonec k vojenské intervenci Rakouska v Neapolsku na jaře 1821, která zajistila opětovné dosazení tamního krále jako absolutistického panovníka. Pro evropskou politiku Opavský kongres přinesl poznání, že spojenectví velmocí se v otázce vměšování do italských záležitostí dočkalo povážlivých trhlin. Jelikož ve Francii i v Británii fungoval parlamentní režim, nebyli zástupci těchto zemí vůbec nadšeni představou, že by se mělo vojensky zasahovat proti zemím, ve kterých vešla v platnost ústava, byť k tomu došlo revoluční cestou.

Konání kongresu v Opavě vyvolalo nutnost odpovídajícím způsobem připravit městské veřejné prostory. Musely se co nejlépe upravit cesty, které byly vysypány štěrkem, bylo třeba vyčistit hradební příkopy, opravit dláždění hlavních ulic a náměstí. Ulice byly osvětleny, mnohde byly rovněž dekorativně nasvíceny i další budovy. Zatímco před kongresem celé město osvětlovalo přibližně 90 lamp, po dobu jeho konání bylo opatřeno téměř čtyřnásobným množstvím svítidel. Přípravou a neustálým zdokonalováním reprezentativního městského prostoru byl pověřen krajský inženýr Johann Anton Englisch (1768–1838), projektováním nejvýznamnějších dočasných ozdobných staveb stavitel Georg Fritsch (1786–1835). Nejvýraznějším okrasami města byly kormě různých oslavných nápisů tři dřevěné slavobrány, vítající mocné tehdejšího světa v Opavě.

Model slavobrány navržené městským stavitelem Georgem Fritschem pro město Opavu
k uvítání panovníků v době kongresu (Slezské zemské muzeum).
Zdroj: SZM, UHP, tzv. Braunův archiv, sig. 82.2/360

Literatura:

Karl KNAFLITSCH, Lokalgeschichtliches zum Troppauer Kongress 1820, Troppau (Opava) 1910.
Josef POLIŠENSKÝ, Opavský kongres r. 1820 a evropská politika let 1820–1822, Ostrava 1962.
Kolektiv autorů: Opavský kongres 1820: Křižovatka evropské diplomacie, Opava 2020.