Opavský týdeník byl klíčovým českým periodikem ve Slezsku, které v letech 1870–1912 formovalo politické, hospodářské i kulturní sebevědomí české menšiny v regionu. Noviny sehrály zásadní roli v národním probuzení, podpoře českého školství, spolkového života a politického zastoupení Čechů v Opavě a okolí. Vedle aktuální publicistiky přinášely také cenné historické, literární a regionální texty, které dodnes představují významný pramen k dějinám českého Slezska.
Opavský týdeník (dobovým titulem „Opavský Týdenník“) byly české noviny vycházející v Opavě od září 1870 do prosince 1912. Volně navazovaly na Opavský besedník, vydávaný v letech 1861–1865 gymnazijním profesorem Antonínem Vaškem (1829–1880). Ten byl i jednou z osob, které stály u zrodu Opavského týdeníku, řízeného nezávislým redaktorem, původně středoškolským pedagogem Janem Zacpalem (1844–1888), rodákem z hanáckých Hostkovic. Zásadní vliv na Zacpalovo rozhodnutí odejít z Olomouce do Opavy a stát se prvním českým profesionálním novinářem v rakouském Slezsku měl jeho přítel, slezský pedagog, badatel a jazykovědec Vincenc Prasek (1843–1912).
Noviny, vycházející (jak napovídá jejich název) jednou týdně formulovaly a hájily politický program Čechů ve Slezsku. Ten spočíval především v národním probuzení českého obyvatelstva v regionu, podporování jeho hospodářské soběstačnosti a podnikavosti, usilování o české školy, snaze o zastoupení Čechů v politických orgánech, úřadech a soudech. Tento program až do konce 70. let Opavský týdeník hájil prakticky sám, protože až na počátku roku 1878 byla založena Matice opavská a později další významné české spolky hospodářského, politického a kulturního zaměření. V oblasti kulturně-vzdělávací činnosti české menšiny ve Slezsku se jednalo kromě zmiňované Matice opavské o Čtenářský spolek (do r 1890 „Opavská Beseda“, založena 1878–1879) či Divadelní ochotnickou jednotu v Opavě (založena 1887). Dále o pobočku tělocvičného spolku Sokol (založena 1884) a o Pěvecko-hudební spolek Křížkovský (založen 1887). V hospodářsko-finanční oblasti šlo o Centrální záložnu opavskou (založena 1880), Politickou a hospodářskou jednotu v Opavě (založena 1882) nebo Jednotu českých hospodářských společenstev (založena 1901). Některým z těchto spolků ještě za svého života redaktor Zacpal formuloval a sepisoval jejich stanovy, které byly posléze předloženy ke schválení úřadům. Dokud si Matice opavská v roce 1880 nekoupila vlastní dům a Rybím trhu, byla redakce „Týdenníku“ též neformálním centrem opavských Čechů. Na přelomu 80. a 90. let 19. století pak zástupci české národní strany konečně získali poslanecké mandáty ve slezském zemském sněmu a Opavský týdeník se stal i hlasem těchto zástupců české politiky ve Slezsku.
Vůdčí politickou osobností slezských Čechů byl tehdy opavský advokát a zemský poslanec František Stratil (1949–1911), který byl zároveň nejvlivnějším z tzv. kurátorů Opavského týdeníku. Toto tříčlenné kuratorium odkoupilo v lednu 1888 noviny od jejich vážně nemocného vydavatele Jana Zacpala a jeho dozoru nadále podléhali vydavatel a redaktor Opavského týdeníku. Trojlístek „šedých eminencí“ nejvýznamnějšího českého periodika ve Slezsku tvořili František Stratil společně s opavskými pedagogy a spisovateli Vincencem Praskem a Josefem Zukalem (1841–1929). V roce 1903 Zukal postoupil své kurátorství gymnazijnímu profesoru Václavu Hauerovi (1860–1942) a po smrti Františka Stratila se stal kurátorem velkostatkář a konzervativní politik Karl Rolsberk z Litultovic (1852–1921).
Po smrti Stratila význam Opavského týdeníku upadal v souvislosti s postupujícím společenským a politickým rozrůzněním v dosud jednotném českém národním proudu v českém Slezsku. Redakce dlužila tiskárně Matice opavské vysoké částky za tisk listu, což uvádělo do nepříjemné situace (střetu zájmů) zejména Václava Hauera, který byl zároveň kurátorem „Týdenníku“ i předsedou Matice opavské. Poslední číslo Opavského týdenníku vyšlo symbolicky 31. prosince 1912, ve stejný den, kdy zemřel jeden z jeho iniciátorů a zakladatelů Vincenc Prasek. Majetek redakce přešel na Matici opavskou, která zadlužený časopis tiskla od roku 1908 ve své tiskárně. Od května 1913 pak došlo pod názvem Opavský věstník k symbolickému sloučení „Týdenníku“ s konkurenčním listem Slezský Věstník, vydávaném od roku 1897 učitelem a zemským poslancem Rudolfem Gudrichem (1862–1937).
Veřejnosti známými tvářemi novin byli jeho redaktoři a vydavatelé. Bylo běžné, že si stávající redaktor najal pomocníka a přesunul se do role administrátora a vydavatele. V létě 1883 se redaktorství ujal brušperský rodák Rudolf Hill (1849–1902), který pozvedl finanční situaci listu hojnější inzercí a rozšířil frekvenci jeho vydávání na dva dny v týdnu (v úterky a v pátky). Od července 1895 do konce května 1904 redigoval „Týdenník“ Antonín Otahal (1864–1911), který po svém rodišti (Plešovec u Kroměříže) užíval též literární pseudonym Plešovský. Po Hillově smrti přibral Otahal do redakce ivančického rodáka Václava Hanse (1866–1915), který se od dubna 1911 stal i vydavatelem novin až do jejich zániku. Redakce novin sídlila v Opavě nejprve do roku 1873 na Dolním náměstí 4, poté dlouhá léta na Ostrožné 16 a v posledních letech na Popské 3.
Opavský týdeník se svým obsahem obracel především k českému obyvatelstvu na okolním venkově. Přinášel kromě politického přehledu i významnou hospodářskou osvětu, pobízel ke vzdělávání, zakládání peněžních ústavů a hospodářských družstev. Cílem novin bylo proniknutí českého živlu do všech odvětví společenského života. Velkou pozornost Opavský týdeník věnoval otázce českého školství v regionu, jehož základní požadavky formulované Vincencem Praskem zdědil od svého předchůdce Opavského besedníku. Skupina intelektuálů kolem periodika prosadila do stanov Matice opavské záměr zřídit a financovat české gymnázium v Opavě, pokud vzniku takové školy bránil stát a země, což byl v rámci českých zemí velmi inovativní koncept, který došel naplnění v roce 1883. V letech 1905–6 pak Opavský týdeník podporoval vznik českého učitelského ústavu ve Slezsku, který byl nakonec umístěn místo v Opavě ve Slezské (Polské) Ostravě. Poslední redaktor „Týdenníku“ Václav Hans se pak aktivně účastnil založení české měšťanky pro Opavu a okolí v Jaktaři v roce 1911.
Opavskému týdeníku byla ve své době vytýkána konzervativnost a určitá opatrnost v náboženských otázkách, někdy i přímo příchylnost ke katolickému klerikalismu. Bylo to dáno zejména tím, že v jeho kulturním boji za zájmy české společnosti ve Slezsku se mohl redaktor zejména v prvních dvaceti letech opřít o podporu kněží působících na venkovských farách. Politicky nejvýznamnějším z nich byl kateřinský a mokrolazecký římskokatolický farář Antonín Gruda (1844–1903), který v letech 1875–1880 vykonával administrátorskou práci pro redakci „Týdenníku“. Později Gruda na základě své intenzivní veřejné činnosti získal a obhájil mandát poslance za opavský venkov na slezském zemském sněmu (1890–1902).
Cenné informace přinášely fejetony Opavského týdeníku, které zpravidla nereflektovaly aktuální události politického charakteru, ale významní spolupracovníci listu v nich přinášeli původní články s regionální historickou nebo literární tematikou, dojmy z putování po slezských městech a venkovu, ukázky krajového nářečí nebo dobovou satiru. Některé z těchto textů na pokračování byly později vydány souhrnně, například Praskův životopisný seriál „Rodáci z Opavska a Frýdecka“ (1885), historické texty Vincence Praska, Josefa Zukala a Josefa Pospíšila (1869–1936) v publikacích „Obrázky z minulých let“ (vydal Romuald Promberger v Olomouci 1906–1907), příspěvky Josefa Zukala k regionální historii v knize „Paměti Opavské: črty kulturní a místopisné“ (vydala Matice opavská v Opavě 1912) nebo paměti Vincence Praska pod názvem „Půlstoletí kulturních našich snah pro Slezsko“ (1910, 1931 a 2006)
Opavský týdeník přinášel také formou dopisů jeho spolupracovníků zpravodajství z opavského venkova, kdy referoval o činnosti tamních spolků, záložen, knihoven nebo hospodářských korporací. Noviny uveřejňovaly také medailony veřejně známých osob z Opavy a z českých obcí v regionu a loučily se s nimi, pokud z regionu odcházely. Noviny se také snažily reflektovat slezské ohlasy v žurnalistice a literárních dílech. Z redaktorů „Týdenníku“ byl v tomto směru nejplodnější Antonín Otahal, který v jím vedeném periodiku kromě rozhledů po literatuře a žurnalistice publikoval i vlastní rozsáhlejší texty, např. nedokončený seriál „Boj o mandáty ve Slezsku“ (1906–1907).
Opavský týdeník byl slezskou obdobou regionálních (krajinských) listů, např. konzervativních olomouckých listů „Našinec“ a „Pozor“. Dosah Opavského týdeníku mimo Slezsko byl značně omezený, nicméně pro zdejší českou společnost měl klíčový význam. V letech 1880–1883 vycházela v jeho rámci příloha Ostravan, která přinášela první české novinové zpravodajství o dění v Moravské Ostravě a okolí. Až od února 1893 vycházely pro Ostravsko české noviny Ostravice a od prosince 1894 pro východní Slezsko Noviny Těšínské.
Jiří Šíl, Zemský archiv v Opavě