Na konci druhé světové války se nacistický režim snažil přesunem koncentračních táborů zakrýt rozsah svých zločinů. Tisíce vězňů byly nuceny opustit tábory a vydat se na tzv. pochody smrti. V mrazu, hladu a krajním vyčerpání kráčeli desítky kilometrů bez dostatečného oblečení, jídla i možnosti odpočinku. Lidský život přestal mít cenu a lidská důstojnost byla systematicky popírána. Opavskem prošel jediný vězeňský pochod smrti. Týkal se vězňů z pobočného pracovního tábora Sosnowitz II., který byl součástí koncentračního tábora Osvětim. Vyčerpaní vězni byli hnáni přes území Opavska, kde mnozí zahynuli. Ti, kteří pochod přežili, byli v Opavě naloženi do dobytčích vagonů a deportováni do koncentračního tábora Mauthausen. Podmínky během železničního transportu byly extrémní, hlad, žízeň a naprosté zoufalství vedly k úplnému rozkladu lidských sil a v ojedinělých případech i ke kanibalismu.
Na území Opavska se dodnes nachází několik masových hrobů s ostatky bezejmenných vězňů. Mezi vězni byl i patnáctiletý chlapec Bedřich Lamm. Dítě, které bylo vystaveno zkušenostem, jež žádné dítě nemělo zažít. Jeho osud se stal symbolem dětského holocaustu Říšské župy Sudety, vládního obvodu Opava, a připomínkou utrpení tisíců lidí, jimž válka vzala život, jméno i důstojnost.
Obr.
obr. 1 - Portrét Bedřicha Lamma – zdroj: Archiv Vladimíra Nevluda
Pochody smrti patří k nejkrutějším událostem druhé světové války a jejích bezprostředních následků. Jednalo se o nucené přesuny vězňů, válečných zajatců či civilistů v extrémně nepříznivých podmínkách, při nichž docházelo k vysoké úmrtnosti. Tyto pochody se staly symbolem nelidského zacházení a utrpení, kdy tisíce lidí umíraly v důsledku vyčerpání, podvýživy nebo násilí.
Pochod smrti lze definovat jako nucený přesun osob bez základních životních potřeb, při němž byli lidé vystaveni nedostatku jídla, vody, odpočinku a lékařské péče. Charakteristickými rysy těchto přesunů bylo rovněž nelidské zacházení, nedostatečné oblečení a obuv a často i fyzické likvidace těch, kdo nebyli schopni držet krok. Smyslem pochodů smrti byla často likvidace svědků a důkazů válečných zločinů, trest nebo msta, případně přesun válečných zajatců.
Pochody smrti lze rozdělit do několika kategorií. První tvoří přesuny válečných zajatců, zejména frontových vojáků, kteří byli transportováni bez základních životních potřeb. Čelili extrémnímu hladu, únavě a nelidským podmínkám, a mnozí na cestě zemřeli.
Druhou skupinu tvoří civilní obyvatelstvo po skončení války, označované jako „divoký odsun“. Jednalo se o násilné a často neorganizované vyhánění německého obyvatelstva z poválečného Československa a dalších států střední a východní Evropy. Tyto přesuny přinášely utrpení, ztrátu domova a často i smrt. Mezi nejznámější příklady patří brněnský pochod smrti v květnu 1945, při kterém byli obyvatelé nuceni kráčet z Brna směrem do Pohořelic.
Třetí kategorií jsou přesuny vězňů koncentračních a pracovních táborů před postupujícími spojeneckými nebo sovětskými jednotkami. Tyto přesuny byly provázeny krajním vyčerpáním, hladem a nemocemi. Mnozí vězni zemřeli během pochodu, během transportu či krátce po příjezdu do cílového tábora.
obr. 2 - Pochod smrti (ilustrační foto)
Na Opavsku se pochody smrti týkaly především válečných zajatců, jejichž trasy procházely téměř všemi obcemi regionu. Nejlépe je zdokumentován pochod přes Hradec nad Moravicí, kde byl 24. dubna 2015 odhalen památník a každoročně se zde koná pietní akt připomínající oběti. Masové neorganizované poválečné přesuny civilního obyvatelstva se Opavsku vyhnuly. Co se týče vězňů koncentračních a pracovních táborů, jediným doloženým případem v regionu je pochod z pobočného pracovního tábora Sosnowitz II., který patřil k nacistickému koncentračnímu táboru Osvětim a nachází se na území dnešního Polska.
V květnu 1944 byl založen Sosnowitz II, pobočný pracovní tábor koncentračního tábora Osvětim, v části Niwka, v továrně Osmag. Tábor spravoval Osvětim III. a jeho kapacita se pohybovala od 200 až téměř 900 vězňů, mezi nimiž byli především Poláci, Italové, Francouzi, Židé z celé Evropy, Rusové a Němci. Vězni pracovali na výrobě granátů, obrábění hlavní a na lisech a řezacích strojích. Přestože podmínky byly o něco lepší než v Osvětimi II., chyběl dostatek potravy a často docházelo k bití. Velitelem tábora byl SS-Hauptscharführer Albin Vaupel.
obr. 3 - Exhumace deseti vězeňských těl v roce 1945 nedaleko Vlaštoviček – zdroj: Národní archiv
Po trase pochodu se dodnes nachází řada hrobů. Na české straně jsou nejznámější masové hroby v Hněvošicích/Služovicích a v Opavě-Vlaštovičkách.
Přesun tábora proběhl 16/17. ledna 1945. Vězni byli přemísťováni pěšky přes Gliwice, Rybník, Ratiboř, Sudice, Hněvošice, Služovice, Oldřišov a Kateřinky až do Jarkovic u Opavy, kde vězni dorazili 26. ledna 1945 v podvečer. Zde přespali na dvou statcích. V pondělí 29. ledna 1945 se pěšky přesunuli na opavské vlakové nádraží, odkud byli deportováni do koncentračního tábora Mauthausen ve vagónech bez krytu.
Historický výzkum pochodu a transportu započal v roce 2020 badatelem z Opavy, Vladimírem Nevludem. Díky jeho práci se podařilo identifikovat více než 700 účastníků pochodu a zaznamenat vzpomínky posledních očitých svědků. Mezi nimi jsou tři žijící, z nichž nejstarší, Cecélii Hartošové ze Služovic, je 95 let.
Výzkum položil základ pro vznik neziskové organizace CEBENA – Cesta bezmoci a naděje, založené v roce 2023. Organizace se zaměřuje na uchování památky obětí pochodu a transportu smrti Osvětim – Opava – Mauthausen, zpracovává životopisy vězňů a propojuje potomky vězňů po celém světě.
Ukládá „kameny zmizelých“ jako symbolické připomínky obětí, iniciuje stavbu pomníků a vzdělává veřejnost i studenty. Plánuje vybudování naučné stezky po stopách vězňů z polského města Sosnovec do Opavy, stavba prvního pomníku této naučné stezky je plánována na rok 2026 v obci Neplachovice u Opavy. Organizace úzce spolupracuje s významnými institucemi, jako jsou Památník Mauthausen, Památník Osvětim nebo Památník Terezín.
Mezi identifikovanými vězni pochodu smrti přes Opavsko se nacházel i Bedřich Lamm, jehož osud symbolizuje tragédii dětí v době holocaustu v Říšské župě Sudety, vládním obvodu Opava. Bedřich se narodil 23. ledna 1930 v Moravské Třebové do tradiční židovské rodiny. Jeho otec Alfréd pocházel z Lichnova u Bruntálu a měl mladšího bratra Bruna, matka Josefína se narodila v Moravské Třebové jako nejmladší dítě rodiny Holzmannových.
Po Mnichovské dohodě byla Moravská Třebová připojena k Říšské župě Sudety a rodiče se z obav o bezpečí svého dítěte rozhodli poslat osmiletého Bedřicha do Prostějova k tetě Kláře a strýci Heřmanovi. Sami zůstali v Moravské Třebové, nechtěli opustit živnost ani nemocnou Josefíninu matku.
V červenci 1942 byl malý Bedřich deportován do Terezína spolu s tetou a strýcem. O rok později byli jeho příbuzní odvezeni do Osvětimi, kde zahynuli, a Bedřichova babička byla deportována do Terezína, kde byla zavražděna. V květnu 1944 byl Bedřich převezen do Osvětimi a zařazen do pobočného pracovního tábora Sosnowitz II, kde mu bylo přiděleno číslo A 2434.
Když se fronta blížila, byl tábor v lednu 1945 evakuován a Bedřich se vydal na pochod smrti směrem na Opavsko, kam dorazil 26. ledna, tři dny po svých patnáctých narozeninách. Následně byl transportován do Mauthausenu, posledního transportu, který z Osvětimi dorazil. Těžce nemocný a s omrzlinami skončil v bloku pro umírající, přesto se zázrakem dožil osvobození americkou armádou. Svobody si však užil jen osm dní, 13. května 1945 podlehl tuberkulóze v péči 131. evakuační nemocnice USA.
obr. 3 - Pomník Bedřicha Lamma v Moravské Třebové
(zdroj:https://mapy.com/cs/letecka?source=base&id=2604089&x=16.6660402&y=49.7606700&z=17)
Z celé rodiny přežil pouze strýc Bruno, který nikdy o svých válečných zážitcích nemluvil. Od roku 2021 se příběh Bedřicha Lamma díky historickému výzkumu vrací do povědomí veřejnosti. V Prostějově byl uložen „Kámen zmizelého“, v Moravské Třebové byla odhalena pamětní deska rodinám Lamm a Holzmann a v roce 2025 byl Bedřich zapsán mezi významné osobnosti města. U této příležitosti si jeho příběh připomněly stovky studentů při pietním průvodu se svíčkami a téhož roku mu byl odhalen pomník.
Bedřich Lamm byl také vybrán, aby reprezentoval v roce 2025 Českou republiku na mezinárodní výstavě „Mezinárodní pamětní ceduli Mauthausen“ v Rakousku, jako memento toho, co znamená ztratit dětství i život kvůli nenávisti a válce.
obr. 5 - Panel České republiky v Mauthausenu 2025 – zdroj: Archiv Vladimíra Nevluda
Vladimír Nevlud - CEBENA (Cesta bezmoci a naděje)
Odkazy:
https://raumdernamen.mauthausen-memorial.org/index.php?id=4&p=133588&L=0
https://www.moravskatrebova.cz/cs/o-meste/historie-a-vyznamne-osobnosti/bedrich-lamm.html
https://hanackyjeruzalem.cz/clanky/medailonek-bedricha-lamma/
https://raumdernamen.mauthausen-memorial.org/?id=4&p=20580&L=1
https://www.jcted.cz/vilhelm-gutfreund-z-katovic-byl-v-pochodu-smrti-s-bratrem-spisovatele-oty-pavla/
https://www.katovice.cz/turistika/osobnosti-katovic/vilhelm-gutfreund.html
