Synagoga

Nejstarší zmínka o židovském osídlení v Opavě pochází z roku 1281, s odstupem pouhých šedesáti let od jejího povýšení na město. V období středověku Židé bydleli u hradeb na místě dnešní ulice Na Valech, které se dříve říkalo Židovská.  V první čtvrtině 16. století bylo židovské obyvatelstvo z Opavy několikrát pro spory v měšťany, kteří je vnímali jako obchodní konkurenci, vypovězeno a v této souvislosti byly zničeny i nejstarší synagoga a hřbitov. Na konci 18. století v období uvolnění náboženských poměrů za císaře Josefa II. bylo bohatým obchodníkům umožněno se z ghett „vykoupit“ a do Opavy se v menším počtu vrátit. Usadili se opět v domech někdejší Židovské ulice přiléhajících ke hradbám spojujícím Jaktařskou a Ratibořskou bránu.

Novodobá historie Židů v Opavě se váže k polovině 19. století, kdy v monarchii získali plná občanská práva a už nemuseli setrvávat v uzavřených, lidmi přeplněných ghettech.  Jejich počet poté v druhé polovině 19. století v Opavě výrazně vzrostl. Je to zřejmé z evidence obyvatel města – zatímco v roce 1844 Židů v Opavě žilo 42, počátkem šedesátých let přibližně 100 a v roce 1910 již 1112. Fakticky tvořili téměř 5 % obyvatel Opavy. Odtud pocházeli? Především z ghett v Osoblaze (Herrmannovi), z menších českých (Altschulovi, Ecksteinovi) i moravských židovských komunit (Voglovi). Rostoucí počet obyvatel této svébytné soudržné menšiny si v Opavě vyžádal založení hřbitova na rohu dnešní Mírové a Veleslavínovy ulice a otevření nové synagogy.

V prosinci 1850 opavskou synagogu vysvětil těšínský rabín na Dolním náměstí číslo popisné 329. V září 1855 ji z prostorových důvodů nahradila synagoga na Panské ulici (v současnosti Masarykova třída) č. p. 400. Poslední, třetí synagoga v novodobé historii Židů v Opavě byla vystavěna Na Rybníčku 4. Modlitebna na Panské ulici totiž zchátrala a byla prodána českému Sokolu. V blízkosti červeného zdiva evangelického kostela na okružní třídě obemykající městský park v letech 1895 až 1896 vybudovali reprezentativní synagogu v maurském orientálním stylu. Maurský styl s pruhy, obloučky a ornamenty odkazoval k východnímu původu komunity a měl její svatostánek orientovaný směrem k Jeruzalému odlišit od kostelů křesťanů. Navrhl ji rodák z Přerova a renomovaný vídeňský architekt židovského původu Jakob Gartner a realizoval místní stavitel Josef Hruschka. Zednické a tesařské práce, kovová konstrukce, sochařská výzdoba, varhany rovněž pocházely z Opavska. Obdélníková budova byla 33 metrů dlouhá a široká 18,20 metru. Výška kopule činila 29 metrů. Vstupní dveře vedly do hlavního sálu určeného v souladu s ortodoxním tradicím jen mužům. Přístup do patra s oddělenou dámskou galerií umožňovaly schody v rohových věžích. V hlavním sále bylo místo pro 204 mužů, dámská galerie čítala 144 míst. Synagogu, které se též nepřesně říkalo templ, zprvu osvětlovaly plyn i svíce, příležitostně byla vytápěna a větrána okny v kopuli. Představu o interiéru poslední opavské synagogy umožňují fotografie žel pořízené až po jejím náhlém zničení v roce 1938 a dochované plány stavitele Gartnera.

V meziválečném období se v Opavě obchodování s delikatesami, drogistickým zbožím, galantérií a látkami, kávou a výrobě likérů věnovala v centru města druhá generace Židů, a ta se dále asimilovala. V zájmu podnikání děti posílaly především do českých škol, byť doma či při komunikaci s nejstarší generací převažovala němčina. Nejmladší generaci otázky víry a návštěvy synagogy především zprostředkovávali prarodiče. Židovská komunita v Opavě žila velmi společenským životem. K dobrému tónu patřilo sdružovat se ve spolcích a podporovat charitu. Nicméně ve sčítáních obyvatelstva pozorujeme odklon od vnímání se jako Žid či Židovka národností – mnozí dobře situovaní Opavané židovského původu udávali, že jsou Němci či Čechy, případně Čechoslováky židovské víry. Následná nacistická ostrakizace tohoto etnika postihla rovněž ty, kteří se nevnímali jako Židé národností, ani vírou – nebyli oficiálními členy náboženské obce. Viditelný zlom ve společenské atmosféře Opavy nastal v polovině 30. let s vítězstvím Henleinovy politické strany. Židé začali vnímat, že se zmenšuje jejich veřejný prostor – živnostníkům výrazně ubývalo zákazníků, docházení do škol židovské mládeže bylo trpěné, ze svých řad ji vylučovaly sportovní organizace jak německé, tak české; návštěva městského koupaliště nebyla vítaná.

Brzy po záboru pohraničí Československé republiky po uzavření Mnichovské dohody došlo ve čtvrtek, v mezičase rána až odpoledne, 10. listopadu 1938 k vypálení opavské synagogy. (Popisovanou událost musíme vnímat v širším kontextu, v noci z 9. na 10. byly za takzvané Křišťálové noci vypáleny židovské modlitebny na území celého nacistického Německa, i na jím anektovaných územích. Takto byly zničeny s jedinou výjimkou všechny stavby Jakoba Gartnera – synagogy v Holešově, Opavě, Olomouci, Přerově, Orlové, Bohumíně, Prostějově i Kroměříži.) Událost vzbudila velkou pozornost obyvatelstva. Jistě ne náhodou vypukla v čase, kdy dospělí Opavané spěchali do práce a děti do škol. Avšak německými bezpečnostními složkami byla synagoga obestoupena a zatarasena. Hasičský sbor směl zasáhnout ručními stříkačkami až v momentě, kdy pukalo její zdivo a interiér byl zdevastován. Záleželo jen na tom, aby se požár nešířil dále. Nakonec zůstaly jen základy obvodového zdiva, které bylo umožněno zájemcům rozebrat. Dobový německý tisk událost prezentoval tak, že se na požár přišlo pozdě a že synagogu nebylo možné hasit. Nacisté poté vydali upomínkovou pohlednici s hořící opavskou synagogou, paradoxně jako memento ji opavským Židům odesílali přátelé.

Snímky zničené synagogy po požáru v listopadu 1938 byly publikovány v knize Proměny. Opava v obrazech a fotografiích. Opava 2014, s. 199. Fotografie požáru i zničených trosek interiéru opavské synagogy je možno shlédnout ve Státním okresním archivu Opava. Sbírka dokumentačního materiálu: https://digi.archives.cz/da/permalink?xid=371743bae2c645eeb42e12da3d177432&scan=d763f7092539400f9463ca7617a4dc6b

V oněch časech totiž převážně žili v nedobrovolném exilu na území Česko-Slovenska – u příbuzných či známých v Moravské Ostravě, Prostějově, Brně či Praze. Z Opavy s výjimkou nejstarší generace odešli před či po mnichovských událostech. Jejich pokusy o přenesení sídla firem z anektovaného Československého Slezska do vnitrozemí ztroskotaly.  Proto výzvy ke shromáždění a k odjezdu do sběrného ghetta v Terezíně na sklonku roku 1942 (až ledna 1944) na Opavsku zastihly jen několik desítek etnických Židů. Jak se jim tehdy ve velmi těžkých časech sílící, stěží představitelné perzekuce žilo vypovídá knižní svědectví několika mála přeživších – Evy Herrmannové, dívky pocházející ze smíšené rodiny židovského obchodníka a Rakušanky; mladíka a šikovného řemeslníka v likvidačním táboře v Osvětimi Heinze Jana Herrmanna; právníka, který zapřel vzdělání a stal se řidičem tramvaje v ghettu v Lodži Pavla Ecksteina, i mladé maminky v Terezíně Ruth Müllerové-Neumanové.

Přišli o veškerý majetek včetně domácích mazlíčků, byly jim zabavovány doklady (zejména pasy umožňující vycestování), nemohli se vzdělávat, byl jim znemožněn volný pohyb (včetně účasti na pohřbech příbuzných) i lékařská péče. Byli potupně označeni žlutou hvězdou a přídomkem Sára či Izrael, nakonec soustředěni do sběrného ghetta Terezín v Čechách a odtud deportováni do likvidačních táborů na východě.

Po II. světové válce byla Židovská náboženská obec v Opavě obnovena. V únoru 1946 čítala 56 osob, z větší části novousedlíků původem z Ukrajiny. Jiných 31 Opavanů židovského původu nebylo – pravděpodobně v reakci na přestálé utrpení – nikde organizováno. Zbylí opavští rodáci (hudební kritik, spoluzakladatel festivalu Pražské jaro Pavel Eckstein; filmový režisér a dokumentarista Kurt Goldberger; výtvarník a ilustrátor Leo-Lev Haas) dosahující vynikajících tvůrčích úspěchů město navštěvovali sporadicky. Po únoru 1948 byla náboženská obec v Opavě dále umenšena stěhováním členstva v rámci republiky a emigrací do Izraele (zmiňme rodinu Herrmannových). Proto její statut v roce 1959 ponížili na synagogální sbor, jenž zanikl v roce 1970.  Poválečná modlitebna na Čapkově ulici č. or. 7 byla provizorně zřízena v přízemí někdejšího židovského obecního domu, jenž se nacházel za synagogou. Od roku 1970 slouží křesťanskému sboru.

V roce 1946 v upomínku na nacisty zničenou synagogu v Opavě spojnici Čapkovy a Zacpalovy ulice přejmenovali na ulici U Synagogy. Od července 2013 utrpení Opavanů židovského původu připomíná památník na místě předválečné synagogy. Má podobu dvou pylonů červené žuly a dodatečně byl doplněn červenými cihlami z vyhořelé synagogy, které uchovávali pamětníci. Na památníku vytesán citát z Genesis, knihy Bible: „Jistě byl na tomto místě Hospodin, a já o tom nevěděl.“ U myšlenky památníku stáli Jaroslav Burda a Břetislav Tůma, vnuk jednoho z opavských hasičů, kterým nebylo umožněno budovu zachránit. Autorem návrhu architekt Jan Kovář, kvádry zhotovil kameník Kamil Ludwig. Umělecké dílo financovala izraelská farmaceutická společnost TEVA s pobočkou v Opavě.

Fotografie památníku opavské synagogy instalovaného na jejím předchozím místě (Na Rybníčku parcela č. 307/3) 17. července 2013, GPS:49.939281478, 17.89765036. Ve večerních hodinách pomník osvětlují spodní reflektory.  Viz též publikace Tomáše Skalíka: Opavské sochy II. Opavská předměstí. Opava 2013. (Foto autorky)

Povědomí o židovské komunitě v Opavě v současnosti udržuje Opavská kulturní organizace (OKO) pořádáním prohlídek židovského hřbitova, kde se stále pohřbívá; výstavou nejen pro děti „Herrmannovic holka“ (2025) a od roku 2024 odhalováním kamenů zmizelých. Rovněž odkažme na audiovizuální projekt Paměť národa, jemuž se podařilo zaznamenat autentická svědectví posledních žijících svědků holocaustu. Případně pokud životním odkazem docílili celostátního povědomí rozhovory České televize „Ještě jsem tady“. Strhující filmový dokument „Na útěku“ o tragickém životním příběhu dědice obchodního domu Breda a Weinstein, Robertovi Weinsteinovi v roce 2018 natočil Václav Hájek.

Jaromíra Knapíková, Zemský archiv v Opavě

Literatura:

ČAPKOVÁ, Kateřina – KIEVAL, Hillel J.: Židé v českých zemích. Praha 2022.
DVOŘÁK, Jan: Židé v Českém Slezsku v době okupace 1938-1945. Opava 2015.
Proměny. Opava v obrazech a fotografiích. Opava 2014.
800 - Příběh Opavy. Opava 2024.

Vzpomínky:

Životní náhody Dr. Pavla Ecksteina. Praha 2002.
GILAROVÁ, Lucie – KNAPÍKOVÁ, Jaromíra a kol.: Kmeny srostou v jeden strom. Vzpomínky dědičky opavské firmy Altschul Ruth Neumanové. Opava 2021.
HERRMANN, Heinz J.: Můj boj proti konečnému řešení. Z Opavy a Prostějova přes Terezín, Osvětim-Birkenau a Dachau do Izraele. Brno 2008.
HERRMANNOVÁ, Eva: Poslední Herrmannovic holka. Cesta do Terezína. Praha 2020.
https://www.pametnaroda.cz/cs/aviram-roz-vogelova-ruth-1932
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1059542845-jeste-jsem-tady/206562253100001/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1059542845-jeste-jsem-tady/299322223750001/

Upomínkové kulturní akce:

https://www.facebook.com/nauteku/
https://polar.cz/zpravy/opavsko/opava/11000045830/v-opave-odhalili-prvni-ctyri-kameny-zmizelych-jsou-vzpominkou-na-rodinu-altschulu
https://oko-opava.cz/aktuality/herrmannovic-holka-nabizi-pribeh-odvahy-historie-a-nadeje/
https://polar.cz/zpravy/opavsko/opava/11000049235/v-opave-odhalili-dalsich-7-kamenu-zmizelych-tentokrat-na-pamatku-zidovske-rodiny-herrmannu

Slovníkové odkazy:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Synagoga
https://cs.wikipedia.org/wiki/Synagoga_v_Opav%C4%9B
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakob_Gartner
https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99i%C5%A1%C5%A5%C3%A1lov%C3%A1_noc