Parlamentní volby v roce 1925 se odehrávaly v systému tzv. partokracie, který se vyznačoval vázanými kandidátními listinami a absencí povinné pětiprocentní hranice pro vstup do parlamentu. Na Opavsku byla politická situace ovlivněna národnostním napětím mezi Čechy a Němci, které vyostřila tzv. „Masarykova aféra“ i vlna sociálních nepokojů v širším regionu. Po komplikovaných vyjednáváních nakonec vznikla vláda Antonína Švehly, kterou po vládní krizi v roce 1926 nahradila tzv. panská koalice složená z českých i německých konzervativních stran.
První republika převzala hlavní rysy rakousko-uherského politického systému včetně řady zavedených stran. Novinkou se stalo volební právo pro ženy, odsouhlasené roku 1919. Možnost volit naopak neměli státní zaměstnanci, zejména soudci, u nichž se vyžadovala přísná apolitičnost. Od roku 1926 nesměli volit ani vojáci a četníci. Volební právo mohlo být soudně odňato také kriminálníkům.
V meziválečném období neexistovala povinná pětiprocentní hranice pro vstup strany do parlamentu. Vlivem toho se relativně často střídaly široké vládní koalice. Oproti současné době měly politické strany vyšší míru moci nad vlastními členy. Tzv. vázané kandidátní listiny neumožňovaly „kroužkovat“ vybrané osobnosti, pořadí kandidátů tak zůstávalo neměnné. Politici zároveň podepisovali závazek hlasovat v souladu s linií strany. Porušení této zásady vedlo k vyloučení. Poslanec tak měl velmi omezené možnosti prosazovat názor, který nesouzněl s postojem vedení strany. Důsledkem se stávalo časté štěpení politického spektra, jelikož zhrzení „odpadlíci“ z velkých stran si zakládali vlastní nové strany. O éře první republiky se tak hovoří jako o systému tzv. partokracie, tedy vlády politických stran.
Obr. 1 - Volební leták agrární strany
Většina politických stran byla organizována na národnostním principu, sdružovala primárně členy a voliče z řad určitého etnika (Češi a Slováci, Němci, Maďaři, Poláci). Výjimku představovala Komunistická strana Československa, založená roku 1921, jež odmítala nacionalismus a snažila se oslovit voliče napříč národnostním spektrem.
V národnostně smíšeném regionu Opavska existovaly citelné rozdíly mezi preferencemi českého a německého obyvatelstva (viz kapitolu Čech, nebo Němec?). Čeští rolníci a živnostníci tíhli ke stranám zastávajícím tradiční hodnoty (agrárníci, lidovci) a také k národoveckým stranám (národní socialisté, národní demokraté). Levicové strany (sociální demokraté a komunisté) se přirozeně těšili větší podpoře ve východní části opavského okresu, přiléhající k ostravské průmyslové aglomeraci. Oproti tomu u Němců se vedle nacionálních hnutí těšila popularitě především křesťansko-sociální strana. Přispíval k tomu i fakt, že na Opavsku působil Řád německých rytířů a další církevní kongregace, jež se těšily oblibě díky své charitativní činnosti. Specifická situace panovala na Hlučínsku, kde první meziválečné parlamentní volby roku 1920 neproběhly vzhledem k tehdejšímu komplikovanému vymezování státní hranice. Region tedy neměl v parlamentu své zástupce.
V době před volbami roku 1925 panovala na Opavsku poněkud zjitřená atmosféra plynoucí z dozvuků aféry spjat s návštěvou prezidenta T. G. Masaryka v předešlém roce. Tehdy opavský starosta, člen Německé národní strany, Ernst Franz vyvolal pozdvižení tím, že prezidenta přivítal „v německém městě“. V důsledku uvedeného incidentu byla Opavě odňata „pravomoc politického úřadu 1. instance“, tedy postavení statutárního města. Ačkoliv se v tomto období díky celkové hospodářské a bezpečnostní konsolidaci poněkud zmírňovalo napětí mezi Čechy a Němci, v Opavě naopak „Masarykova aféra“ vedla k vyostření vztahů. V širším regionu Slezska a severní Moravy se projevovalo také citelné sociální napětí, posílené vlnou stávek a nepokojů na Ostravsku a Karvinsku na jaře 1925.
Obr. 2 - Manifestace KSČ na 1. máje v Orlové
Opavsko administrativně spadalo do 14. volebního kraje se sídlem v Moravské Ostravě, na který připadalo celkem 19 mandátů. Kraj sahal od Zlatých Hor na Jesenicku po Valašsko. Vedle hustě zalidněné ostravské průmyslové aglomerace sem tedy spadaly také řidčeji osídlené venkovské oblasti v podhůří Jeseníků a Beskyd. Nejsilnější stranou v kraji se ve volbách stala tradicionalistická a katolická Československá strana lidová (přes 75 000 hlasů), následovaná sociálními demokraty (přes 67 000 hlasů). Komunisty podpořilo téměř 57 000 voličů. Mezi Němci dominovala křesťansko-sociální strana s více než 39 000 hlasy, nicméně národovecké strany stavějící se proti česko-německé spolupráci získaly v součtu více než 82 000 hlasů. Na samotném Opavsku jednoznačně dominovali agrárníci a lidovci.
Oproti předešlým volbám roku 1920 nedošlo k žádnému radikálnímu posunu v preferencích. Pouze v případě levice se projevilo rozštěpení mezi umírněné sociální demokraty a radikálnější KSČ, která v předešlých volbách ještě nekandidovala. Z výrazných osobností na Opavsku obhájili mandáty především agrární senátor Josef Lukeš a národně-socialistický poslanec Josef David.
Na celostátní úrovni bylo zvoleno 300 poslanců a 150 senátorů. Z konzervativních stran si nejlépe vedli agrárníci (13,7 %) a lidovci (9,7 %), silné pozice ovšem získala také levice (komunisté 12,9 % a sociální demokraté 8,9 %). Obdobné tendence se projevily mezi německými stranami, z nichž nejúspěšněji si vedl Svaz zemědělců (8 %), následovaný sociálně-demokratickou (5,8 %) a křesťansko-sociální (4,4 %) stranou. Výsledek voleb tedy výrazně nepřevážil ani napravo, ani nalevo. Následná jednání o vzniku široké koalice se tudíž protahovala, prezident Masaryk dokonce zvažoval vytvoření úřednické vlády. Nakonec se však v prosinci 1925 podařilo jmenovat vládu v čele s agrárníkem Antonínem Švehlou. Křehká koalice šesti českých stran se však již v březnu následujícího roku rozpadla vlivem odchodu levice.
Švehla zareagoval spojenectvím s německým Svazem zemědělců a křesťansko-sociální stranou. Tato nová vláda pak s dílčími personálními změnami vydržela až do roku 1929. Vzhledem k převážně pravicovému složení si aliance vysloužila přezdívku „panská koalice“. Během jejího úřadování došlo díky zastoupení německých ministrů k utlumení národnostního napětí. Konec jejího funkčního období shodou okolností časově koreloval s vypuknutím Velké hospodářské krize.
Během vlády „panské koalice“ došlo roku 1928 ke zrušení slezské zemské samosprávy a vytvořené Země Moravskoslezské. V následujícím roce pak došlo k úpravě hranic okresů Opava, Hlučín a Bílovec tak, aby ve všech okresech měli většinu Češi. Podíl německé křesťansko-sociální strany na zmíněných opatřeních vyvolal mezi částí německého obyvatelstva v regionu deziluzi.
